BB lezecké soustředění ve Frankenjuře - report a fotky

Skály jsou nejvíc. Každý instruktor má svůj rukopis a vizi, kterou chce předat dál. Pro mě je to kromě vášně pro vertikální pohyb a radosti z překonání výzev i láska ke skalám a přírodě.
Děti mají v BB již pár let možnost tuto zkušenost ochutnat na táboře v Tisé. Letos jsme však tuto zkušenost posunuli zas o level dál. A tak se uskutečnil pilotní díl BB lezeckého soustředění, které je určeno hlavně dětem, které s lezením už zkušenosti mají (ne nutně na skalách). Tentokrát šlo o výběr dětí z naší Tréninkové skupiny.





Výběr oblasti pro výjezd padl na Frankujuru. Tahle mekka sportovního lezení se nachází nedaleko Norimberka, 3 hodiny autem z Prahy. Skály o výšce většinou do 15 metrů, schované ve stínu v lese, s kratšími, dobře odjištěnými cestami boulderového charakteru jsou ideální volbou na léto.
Vyrazili jsme v komorní sestavě já, Anička Vyhnánková, Markéta Lerchová a František Juda. Pro všechny to byla premiéra na takovém lezeckém výjezdu a očekávání byla jistě velká.



Odjezd z Prahy byl stanoven na 9 hodinu ranní a v 12:30 jsme již stavěli basecamp v Betzensteinu. Příjemný kemp s veškerým potřebným zázemím. Rychlý oběd a hurá do skal. Proto jsme přece přijeli, ne?
Naším prvním sektorem je Graischen Bleistenwande.  Den je v znamení seznamky nejen s oblastí, ale i s důkladnějším seznámením s lezením na skalách. Markéta se rychle rozkoukává a po pár cestách ji základní dovednosti jako natáhnout cestu, zrušit cestu, slanit, vybrat expresky nečiní větší potíže.



Všechna tři lezčata jsou v Juře poprvé. Jak to, že je o tolik těžší najít chyty a stupy, než v Bébéčku? Každý dáme 5 cest v rozmezí 4+ až 6+, zatím hlavně toprope a to nám na odpoledne stačí. Už jen navařit večeřit. Co by šefkuchař výjezdu jsem vybral zeleninové stir&fry s basmat rýží. Večerka a spát. Zítra nás čeká plnohodnotný lezecký den.



Ráno po snídani vybírám sektor Leupoldsteiner Wand. Tady Franta dává svou první vytaženou cestu Lochriss 5 UIAA a přichází na kloub tomu, co to znamená vybrat cestu. Markéta v klidu prolézá Gourmet za 6. Nejvíc ji baví vybírat cesty a slaňovat. A Anička poznává odvrácenou stranu skalního lezení. Pro mě doposud nepoznanou. Na skále bydlí pavouci! A většinou v těch nejlepších madlech. Takže i 4ka se musí krosit variantou za 6+.


Anička a její pavoučí fight :)

Týmové počitadlo ukazuje dohromady 12 nálezů. Síla by ještě byla, ale teploměr ukazuje přes 30°C a trochu se to projevuje na bojovné lezecké náladě. Operativně vyhlašuju druhu fázi na místním koupališti v Betzensteinu. Franta i Markéta hecnou skok z nejvyššího skokánku. I já jsem se nahoře docela rozmýšlel. Respekt.



Ve středu jedem na Frankenjurskou klasiku. Weissenstein. Koncentrace krásných cest. Každý si tu přijde na své. Anička odvážně bojuje s arachnofobií v každém nálezu. Je super sledovat, jak se všichni na skalách rozlézají a posouvají své maximum. Anička potkala u řetězu prase, Franta poprvé padá v 7 minusce, kterou si sám vybral. Dává ji AF a následně ji i vybírá. Markéta by nejradši rušila všechny natažené cesty.


Markétky nejoblíbenější činnost...:)

Cestou do kempu se zastavujeme u Plechu ve Wildgehege. Tady to baví všechny. Kdo jste kdy krmil muflony, daňky a srnky, tak mi dáte za pravdu. Po večeři přichází bouřka, a tak je Bang jasná volba :)


Tohle je fakt boží....

Ráno ještě trochu prší. Ale to nám zas tolik nevadí. Pár suchých cest se vždycky najde. V průvodci vybraly děti sektor Baernhofer Wand. Podle nákresu vypadá slušně. S mou lámanou němčinou pochopím zugang ke skalám tak, že se někdy máme dát doleva. Kde přesně, čert ví. Ale kdo v Juře nebloudil za deště při hledání skal, ten jako by tam nikdy nebyl. Musím přece dětem předat ucelený dojem z jurského lezení :)  Ale netrvá to ani 45 min a jsme pod stěnou. Suchých cest je opravdu jen pár. I přesto si zalezeme dosyta. Sprchy v kempu jsou na žetony, takže odpoledne koupaliště jakožto zábavnější forma očisty zase vítězí!


Válečná porada o výběru sektoru

V pátek nás čeká poslední den. Ráno balíme stany a míříme za naší rozlučkovou oblastí Leienfelser Pfeiler. Krasná schovaná oblast se super cestami. Únava se již trochu v týmu projevuje, přesto si své nejtěžší přelezy pošetřili na dnešek. Markétka dává dost nepříjemnou cestu Dr. Evil 7- AF. To, jak se rychle skamarádili s prvním koncem lana, mi dělá radost. František má nezkrotný tah na bránu a trochu ho hasí OS přelezem Nette Kante 6+. Aničku trápí všudypřítomní pavouci, ale nehledě na to zkouší vše, co jí doporučím.





Sečteno podtrženo, hlavně jsme lezli. To byl nosný pilíř našeho týdne. Děti si osvojily jištění prvolezce i druholezce. Natažení i vybrání cesty spolu se slaněním.  Krom lezeckých dovedností a her, koupaliště a návštěvy obory, jsem děti seznámil taky s mnoha plodinami: avokádo, tofu, sója, arašídové máslo, cizrna, tahina… prostě komplexně vydařený pobyt v přírodě :)
Plán do budoucna je vždy přizpůsobit program soustředění pokročilosti skupiny. Od seznamování s lezením na skalách po zkoušení těžších cest na prvním. Protože tenhle seriál si rozhodně zaslouží pokračování. Už teď se těším na další epizodu!

Za BB Matouš, hlavní instruktor a šéfkuchař akce :)