Denis Pail - mladý vertikální talent

Již brzy plnoletý Denis Pail šlape do sportovního lezení a zlepšuje se každý rok. Pondělní rozhovor s nadějí českého lezení :). Denis se hlásí o slovo v osmém stupni franzouzské stupnice a ukrajuje písmenka k devítce.
Má před sebou celou lezeckou kariéru a bude zajímavé sledovat jeho vývoj. Jaký má pohled na život, lezení a tak vůbec si proběhneme v tomto rozhovoru...

Odkud jsi, kolik ti je?
Tak je mi 17 let, ale za týden už 18. Bydlím v Ostravě.

Co studuješ? A kam chceš jít po této škole?
Studuji Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových v Ostravě. Po škole chci jít studovat požární ochranu. Tedy chci být profesionálním hasičem jako táta. Když vidím tátu a ostatní, jak se v práci flákají a při tom stíhají trénovat tak to chci taky :D.

Výška, váha a bicák :)?
Měřím 160 cm a váha 53 kg. Bicák není vůbec velký, ale 27 cm má :D.

Co jinýho děláš za sporty mimo lezení :)?
Chodím rád běhat ven do přírody. Je to skvělý na vyčištění hlavy. Občas chodím hrát fotbal a florbal ven s klukama, ale na to většinou není vůbec čas. Buď jsem ve škole anebo na stěně.

Kolik běháš a jak často? Kolo? Zimní sporty?
Většinou běhám po 8 km. Mám takové kolečko, kde běžím hlavně v přírodě kolem řeky. Běhám tak, jak mi to vychází, ale aspoň jednou za týden jdu. Na kole jsem nebyl už strašně dlouho. Naposledy na jaře, když jsme měli ze základky sraz. Co se týče zimních sportů, tak jezdím na snowboardu a dříve na lyžích. Ale teď na to už taky není moc času. Občas ještě chodím na rybník hrát hokej.

Patříš mezi české mladé nadějné lezce. Jak dlouho lezeš a kdo tě k lezení přivedl? Kde jsi začínal a s kým?
Jsi z lezecké rodiny? Jak ses k lezení dostal a co na to doma říkali :)?
Začal jsem lézt v 11 letech, ale s tréninkem jsem začal 4 roky zpátky. K lezení mě přivedl táta. Můj táta pracuje jako hasič a jednoho dne jim přestavovali hasičárnu, kde jim postavili lezeckou stěnu. Chtěl jsem si to zkusit, jaké to je. Ze začátku jsem to bral jako normální sport. Lezl jsem 1 krát týdně. Postupem času mě to začalo bavit více a více a začal jsem lézt vícekrát. Měl jsem motivaci se pořád zlepšovat, až to skončilo u tréninkových plánů. Z lezecké rodiny jsem tak napůl. Táta kdysi už lezl, ale pak si dal pauzu a začal lézt znova až se mnou. Máma neleze vůbec, možná někdy na nervy :D. K lezení jsem se dostal viz výše, ale doma na to neříkali nic. Jenom ať jsem opatrný. Teď už jsou na to zvyklí.

Kde trénuješ? A s kým?
Nejčastěji trénuji na hasičárně a doma, kde mám campus a TRX. Taky chodím na Tendonblok a Ellias. Většinou trénuji sám, ale snažím se chodit trénovat s Ondřejem Ďoubalem. S ním trénovat je bombové, pak musíte 2 dny pauzovat, ale stojí to za to :D. Taky chodím s tátou a Martinem Žákem a ostatníma borcama z Ostravy.



Plánuješ lezecký týden? Radíš se s někým s tréninkem?
Někdy to plánuji a někdy ne. Třeba když mám týden před závodama, tak to plánuji, co budu dělat a který den nebo když trénuji na trip nebo na projekt. Přes zimu jsem si to plánoval vždycky na měsíc. Ohledně treninku jsem si toho hodně přečetl a podíval na videa. Ale radil jsem se i s ostatníma lezcema co a jak. Z toho jsem si vzal vždycky trochu a z něčeho zase trochu. Pak jsem to spojil a vymýšlím tréninky sám sobě. Co Ondra řekl!!!

Jaký máš od začátku lezení progres? Na čem jsi začínal a jak se posunuješ každý rok? Plánuješ posuny? Deníček prozrazuje, že jsi vloni nakoukl do 8a a letos si se v tomto stupni stálil a posunul na a+. Jak svůj vývoj vidíš ty od začátku?
Tak progres si myslím, že nějaký mám. Ze začátku to šlo velmi rychle. Nejdříve první osmička a pak nějaký to hamounění. Na jaře roku 2012 jsem vylezl moje první 7b.  O trochu později jsem přidal ještě některé další. V létě padlo moje první 7b+ a za dva dny první 7c, které někdo říká, že je za 7c/c+. A na podzim jsem vylezl první 8a v Ospu. Takže to byl geniální rok. Roku 2013 jsem přidal spoustu 7c,7b+a nějaký to 8ajdo. A na podzim vylezl první 8a+. Letos jsem přidal několik 8a a 8a+. Před týdnem dokonce 8a+/b v Arcu. Tak jako každý jsem začínal nejdříve na stěně a pak se to přesunulo na skály. Lezl jsem na druhém konci lana, ale pak jsem si chtěl něco vytáhnout. Bál jsem se strašně moc, ale postupem času to ze mě opadlo a nevadí mi hodit ani 8 m. V kolmáči mi to vadí :D. Každý rok se aspoň o trochu posunuji. Posuny nějak zvláště neplánuji. Vždycky v zimě pořádně potrénuji a pak teprve zjistím, jestli jsem se posunul. Vývoj vidím relativně dobře. Nezačal jsem lézt pozdě, jak někteří ostatní lezci. Ale nějaký ten posun tam je oproti minulému roku. Snad taky zůstane nadále. :D

Kdy jsi začal trénovat a jak moc lezení dáváš?
Trénovat jsem začal pořádně až když mi bylo okolo 13/14 let. Nejdříve to bylo takové lezeníčko, ale pak jsem chtěl víc, tak jsem musel přidat na treninku. Lezu tělem a duší. Lezu skoro každý den. Bez lezení si to nedovedu představit. Nejhorší jsou 14 denní pauzy po sezoně. To chytnu absták a škrtám si dny, kdy už konečně půjdu lézt. Když zrovna nelezu, tak lezu aspon očima po obrazovce na počítači u lezeckých videí.

Na jaký přelez rád vzpomínáš? Nebo naopak, který přelez byl pro tebe noční můra? Kterého přelezu si nejvíce vážíš a proč?
Rád vzpomínám na všechny přelezy. Hlavně ty úplně první a taky na ty těžké cesty. Třeba na nějakou první sedmičku, co jsem vylezl až na 10. pokus. Teď, když si ji dávám na rozlez proudí ve mne pořád ta historická krev a vzpomínky. Je to parádní pocit. A samozřejmě vzpomínám rád na ty nejtěžší cesty. Noční můru jsem měl z cesty Sofia 9+ ve Sloupu. Padal jsem nahoře stále dokola a pořád nic. Až přišel den, kdy to pustilo. A ještě z cesty Pilotwings podle mě 7c/c+. Ta mě taky velmi vyškolila. Vážím si všech vylezených cest nad 8a, ale i těch lehčích, které mě stály hodně úsilí.

Přelez Randy mi přijde už hodně seriozní lezení. Super. Jaký jsi měl počasí na horní boulder? Je tam jedna taková oklouzaná oblina, která je pěkná potvora, co :)?
Na horní boulder jsem měl počasí relativně dobré. Tuto cestu jsem lezl jenom odpoledne, kdy byl stín a z jeskyně táhl studený větřík. Vrchní boulder byl fakt potvora. Samé obliny, což mi vůbec nesedí. Byl to takový plácací boulder za obliny. Většinu těch oblin jsem zamknul na lištu, ale některé vůbec nešly, hlavně ta oklouzaná mi nešla. Musí se to jít rychle dokud je mágo na prstech. Potom je zle. :D

Jaký jsi typ lezce? Co ti nejvíc sedí a co naopak nejmíň?
Lezec jsem spíše vytrvalostní než silový. Nejvíce mi sedí dlouhé převislé cesty po lištách. Naopak mi nesedí kolmáče a obliny.



V Juře jsi poslední dobou docela škodil. Co tě na Juře baví a do jakých cest jsi se podíval, ale zatím nevylezl?
Do Jury jsem začal jezdit až letos. Nikdy jsem tam nebyl. Ze začátku to byla katastrofa než jsem si zvykl. Pak už to šlo. Na Juře mě baví ta paleta chytů. Tolik různých dírek jsem nikdy nedržel. Taky mě baví, že je všechno převislé. Podíval jsem se do cesty Center Court 10-. Ale ve vrchním boulderu nemůžu udržet malou lištu a tak se do ní vrátím asi až za rok. Dále jsem vymakával cestu Subway 8b. Nešel mi vůbec nástupový skok. Dále to nějak šlo, ale těžké lezení a ještě mám rozlezený Master Blaster 10-/10. Ten bych chtěl pozkoušet taky až příští rok. No a jinak do čeho jsem se kouknul to jsem přelezl.

Jaké přelezené cesty v Juře ti přišly lehké a které naopak těžké? Které jsou pro tebe nej?
Lehké mi přišly Leau Rage 8a, Liebe Ohne Chance, Tanz Der Arroganz 9+. Těžké mi nepřišlo skoro nic až na vytrvalostní linii Poseidon 10-. Pro mě nej jsou Poseidon, Herkules, Liebe Ohne Chance, King Luis, Fit For Fun, Nimué, Laurin to jsou krásné cesty.

Z Ostravy do Jury je to pěkná dálka teda. Co Višňové anebo Moravský Kras? Nebo do jakých oblastí to máš nejblíž?
Do Jury to mám více než 6 hodin. Višňové je parádní lezení. Tam mi to sedí. Kras je takové zvláštní musíš si na něj zvyknout. Nejblíže to mám na Štramberk. Jsou tam lehčí cesty. Jinak to mám nejblíže na Slovensko a tam ty oblasti. Do Krasu to mám 150 km takže daleko to je, ale dá se. Za lezením pojedeš kamkoliv :D

Jaká oblast tě baví a kam by ses rád ještě letos podíval?
Baví mě hodně Osp, Arco, někdy i Kras, Slovensko (Višeň, Porúbka atd). Rád bych se podíval do Ospu a do Špána pokud to vyjde. A všude po Česku jezdit, jak na lano tak i boulder.



Do jaké oblasti bys rád jel příští rok? Lezeš na skalách pouze s lanem nebo i boulderuješ (a kde)?
Příští rok bych rád zavítal do Francie. Buď Leger, Ceuse nebo Tarn. Dále pak Špáno (Siurana, Margalef, Roddelar), když to vyjde pojedu možná i do Flatangeru. Na skalách lezu převážně na laně, protože tady u nás není toho moc na bouldery. Ale čas od času si na bouldery musím zajet ať je nějaká změna. Rád jezdím na Ludvíkov a na Bor.

Co OS? Soustředíš se na něj nebo dáš přednost odsednutí a zmapování?
Každou cestu jdu vždy na OS. I když je těžší než mám doposud vylezeno. Někdy se zadaří a mám radost, že jsem to nevzdal anebo naopak místo OS je hákování :D. Dávám přednost onsightu.

V jakým onsajtu si zabojoval a bylo to buď anebo a vyšlo to?
To bylo konkrétně v cestě Il Vizietto 7c v Arcu. Chybělo mi 5 expresek ke slaňáku. Pot mi tekl až do maglajz pytlíku a nic jsem neviděl. Oči od potu. Ale vzdát jsem to nechtěl. Bojoval jsem až nahoru a vyšlo to. Pak to byli 30 metrové 7b+, když jsem je lezl při 30 stupních na slunku.

Je ti 17. Lezeš na české poměry a svůj věk velice slušně. Svět je ale obtížnostně totálně posunutý. Jak to vnímáš? Motivuje tě to nebo naopak frustruje :)?
Už je docela standard, že náctiletí lezou 8c a výš. Čím myslíš, že je to daný?
Dříve jsem to vnímal tak, že budu lézt jako Adam Ondra. Ale jak jsem dospíval už jsem věděl, že tak to nebude. Vnímám to celkem pozitivně. Záviděl jsem borcům, co zrovna vylezli v mých letech, ale teď mi je to už jedno. Lezu sám za sebe. Občas mě naštve, že nějaká malá holčina vyleze to a to :D. Myslím, že je to daný tím, že lezou už od mala. Čím dříve začneš lézt, tím je to lépe. Mají vlastní trenéry a trénují s nima každý den. Taky je to daný z pohledu genetiky. A pak je to vydřeným tréninkem.



Co myslíš, že je potřeba pro to vše dělat?
Nebýt líný a jít trénovat, i když se nám zrovna nechce. A věřit tomu, že budeme dobří jako oni.

Máš tah na bránu lézt těžké věci? A jak moc těžké :)?
To zrovna nevím. To by chtělo se zeptat někoho jiného, kdo mě viděl lézt. Tak ty 8b bych mohl lézt a dál se uvidí. Když bude dobře, chtěl bych vylézt 9a :D.

Co je pro tebe hlavní motor v lezení? Co tě nejvíc baví?
Tvrdě trénovat a pak to využít na skalách. Nejvíce mě baví lezení a cestování po lezeckých oblastech, kde jsem ještě nikdy nebyl.

Kdo jsou tvé vzory a s kým by jsi rád zalezl či se seznámil? A proč :)?
Lezecké vzory mám Adama Ondru, Chrise Sharmu a Seana McCola. Zalezl bych s nima strašně rád a pobavil se o tréninku a co zrovna plánují a tak. Jel bych s nima klidně i na měsíc na skály.

Co je pro tebe lezecký ideál? Jak by měl podle tebe vypadat lezecký den / týden / rok / život.
Představu mám takovou, aby nám tady v Ostravě postavili konečně nějakou stěnu. Mít rodinný domek přímo u skal. Mít vlastní boulderovku. Lezecký den by měl vypadat následovně: Ráno vstanu, sbalím věci a jdu do skal. Vrátím se za tmy a další den znovu. Nechodit do práce ani do školy a jenom si užívat s kamarády na skalách :). Týden nápodobně a rok taky. Anebo ráno vstát, jít na campus a odpoledne se pověsit na stěnu. Život, jak jsem psal. Mít vlastní boulderovku a barák u skal.

Dokážeš se odprostit od čísel a lezení si prostě pouze užít bez ohledu na obtížnost? Vyhledáváš takové dny?
No to je otázka :D Někdy mám s tím i problém. Čísla jsou kouzelná, která vás očarují a nepustí. Určitě nejsem ten typ lezce, který jede jenom na čísla kvůli bodům do deníčku. Ale někdy prostě ty těžké cesty vás nepustí. Když vylezu těžkou cestu, tak většinou si to pak už jenom užívám a lezu o stupeň lehčí. Příště, jak pojedu do Arca, chtěl bych se podívat konečně i někam jinam než do Massone :D.

Řešíš jídlo? Vychytáváš si jídelníček a zajímáš se o to?
Jídlo nějak neřeším. Snažím se jíst zdravě, ale občas, když to příjde, nedělá mi problém sníst celý balíček čipsů :D. Zajímám se o to, ale nějak zvláště ne. Ovoce a zeleninu mám vždy po ruce. Dělám si saláty a miluju těstoviny na tisíc způsobů.

Hodně i závodíš? Co radši? Lano nebo boulder?
Co se týče závodění, tak momentálně radši lano. Na závody v boulderingu nejezdím. Ale v Teplicích jsem se zůčastnil a bavilo mě to hodně. Věřím, že u boulderingových závodů zažijete větší legraci a zábavu než na laně. Možná do budoucna začnu jezdit i na boulderingové závody.



Jakých závodů si nejvíc vážíš a na které se rád vracíš?
Vážím si těch vydařených. Kde jsem neudělal chybu a tak. Moc se mi líbili závody letos ve Zlíně. Super cesty od Štěpana Stráníka. Publikum fandilo, prostě super. Vracím se rád na všechny hlavně tam, kde umístění bylo nejlepší :D.



Jak kontroluješ stres? Jsi nervozní před / při závodech?
Kdysi, když jsem začal závodit, stres byl strašný. Pořád se mě držel a nepustil. Postupem času jsem si na něho zvykal a poslední dobou nejsem skoro vůbec vystresovaný. Říkám si, že si to jdu užít a buď to vyjde nebo nevyjde. Na skalách občas ten stres je.

Jaké jsou tvá nejlepší umístění?
Nejlepší umístění jsou 2. Místo ČP mládeže na obtížnost a 2. Místo mládeže v boulderingu. Vítěz celého ročníku Tendon Cup 2012. A 39. Místo EP mládeže obtížnost Imst. A účast na ME juniorů na obtížnost a bouldering.

Lezeš na závodech na max? Umíš se uvolnit a vydat ze sebe opravdu maximum?
Jak kdy. Někdy je to velice těžký se soustředit, když vidíte, kam ostatní dolezli. Takže těžko říct. Někdy to jde úplně samo a někdy bojujete už hned od nástupu. Poslední dobou už lezu takřka bez stresu a maximum do toho dávám.

V čem vidíš své slabiny na závodech?
Že jsem slabý? :D Možná ten stres.

Koho v tuto chvíli vnímáš jako své největší soupeře?
Největší soupeř je moje hlava. S ní vždy bojuji ať lezu dál a dál. Ale ti opravdoví asi Martin Jech a Štěpán Volf.

Co SP?
Svěťák mě láká ale, že bych na něho trénoval tak to ne. To radši ty skály. V budoucnu pokud se nominuju do repre tak si určitě rád zajedu vyzkoušet.



Máš nějakého sponzora, kterýmu bys chtěl vzkázat dík?
Tak určitě :D. Jsem rád, že mě sponzoruje Tendon, který je super, dále pak Scarpa, Amuerte a TP Climbing Holds. Těm všem děkuji moc.

Co zranění? Vyhýbáš se jim?
Nějaké to zranění už bylo. Kdysi to byla natažená šlacha na prstě. Letos natažené vazy v kotníku a 3 týdny v sádře a ortéze. Ale v lezení mě to nezastavilo. Na campus nohy nepotřebuji a na stěně mi stačí jedna. :D

Lezeš i v horách? Nebo vícedélky?
V horách vůbec nelezu max tak Sněžka atd. :D Hory mi nic neříkají. Vícedélky lezu jenom občas. A když lezu, lezu jenom lehké. Do budoucna bych chtěl zajet do Dolomit na pořádný bigwall a na El Capitan do Yosemit.

Co zimní lezení?
Hmmmm. Taky ne. Já mám rád léto a ne zimu :D.



Ledy?
Nikdy jsem nezkoušel. Jenom v Teplicích na festáku cvičný trenažér. Určitě bych rád vyzkoušel Drytooling.

Plány do budoucna?
Plány do budoucna jsou veliké. Chtěl bych se pořád zlepšovat. Jednou bych si chtěl vylézt stupeň 9a. Jezdit co nejvíce do skal a užívat si atmosféru s kamarády.

Koho bys doporučil na příští rozhovor?
Na příští rozhovor bych doporučil Chrise Sharmu :D.

S Šarmičem je toho na netu moře :).
Díky za čas na rozhovor. Ať to leze a vše nejlepší k narozkám!
Oliváč

Blog Denise ZDE
Deníček na Lezci
Profil na FB

Pondělní rozhovor je za námi a nový týden je v plném proudu. To to letí co :)?! Užívejte každý den a makejte na sobě ve všech směrech. V Boulder Baru chystáme dvě mega pecky a nemůžu se dočkat až jednu nebo druhou spustíme a vykřičíme do světa :). Klasicky s tím jde opět moje lezení stranou, ale aspoň, že je v Praze tolik umělýho lezení, že člověk neshnije :).
Mějte se parádně a sdílejte prosím obsah boulder.cz! Webové plány jsou veliké, ale ten čas, čas, čas :)