instagram boulder-boj vimeo google-plus twitter facebook english czech

Nejnovější komentáře

Autor: Jiří Oliva20.04. 06:49
Autor: Rosťa Šíma18.04. 21:10
Autor: Jiří Oliva18.04. 16:04
Autor: Rosťa Šíma18.04. 13:43
Autor: Jiří Oliva17.04. 20:25

BB - najdi si svou akci...

<Duben '17>
poútstčtsone
 1 2
 3 4 5 6 7 8 9
10111213141516
17181920212223
24252627282930
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816


Otevírací doba:
Po - Pá   08:00-23:00
So - Ne   09:00-23:00

Vstupné: 120 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa

Nutné přezuvky s sebou!
 
praha
foto

21.03.2017 14:35

Eliška Adamovská a její první osm cé

foto

Pamatujete na pondělní Rozhovory? Stýská se vám? Nechce se někdo do reportování přidat :)? Ha?! Zájemci samozřejmě pište! Už to za chvíli bude rok, co jsem pravidelné rozhovory stopnul, a nyní je skvělá příležitost aspoň jednu vlaštovku vypustit. A možná vypustím ještě dvě další, protože jsem s údernou partičkou v Olianě a každý z nich je na pokec. Obzvlášť na toho jednoho darebáka zkusím políčit :). No ale jsme tu kvůli Ele, které leze skvĚLE. 





Ahoj Eliško :), gratuluju k tvému paradnímu přelezu!
Děkujuuu.

V Přelezech se objevily cesty, které jsi zatím vylezla a je to tedy jízda :). Oliana ti evidentně sedí co?
Řekla bych, že mi to tu sedí ohromně. Většina cest je vytrvalostní a jedna z mých silných stránek je určitě sklepávání :)´.

Než jsi odjela na tenhle výlet, tak kde se pohybovaly tvoje představy a myšlenky na přelezy? Co jsi měla v plánu a co byl sen?
Strašně jsem se tady těšila, a upřímně, většinou je pro mě lepší jezdit bez očekávání a lézt s čistou hlavou. Cestu jsem ale vyhlídnutou měla a to byly na doporučení od Ivy Gorily (8b+). Předpokládala jsem, že se svojí hlavou budu cestu lézt celý zájezd a stejně ji nakonec nedám, takže jsem víc než happy. :) 

Předpokládám, že muselo být dost inspirující, jak tady zalezly Ivča s Vandou…
Jejich přelezy jsem samozřejmě sledovala. Jasně, že mi to pomohlo, protože vím, jakým stylem kdo leze a co komu sedí, podle toho poznáte charakter cesty. A moc děkuju hlavně Ivče, která mi spoustu cest poradila.

Zájezd jsi začala skvěle a spoustu cest nad 8a jsi dala na druhý pokus. Paráda. Jak probíhala tvoje zimní příprava? Byl výlet do Oliany plánovaný?
Je pravda, že zimní trénink byl mířený hlavně na skály, ale i na závody, měla jsem, totiž teď jet do Arca, ale nakonec se klukům uvolnilo místo, tak jsem se přifařila k nim a myslím, že to bylo super rozhodnutí.

Jseš tady s náma jediná bábovka. Je zájezd s klukama lepší, že jo :) a v čem ne?
Lepší je to určitě v tom, že kluci tady jsou brutální bušiči, takže jsme první ve skalách (asi tak o 5hodin před ostatníma):) a lézt tady s nima je určitě super motivace. 
Na druhou stranu dělají spoustu věcí, které až tak úplně příjemné nejsou, jako třeba: krájí bagety nad dřezem a neustále mě nutí hrát Bang. Baví se o dost nechutných věcech :) a když jdem po městě lidi na nás divně koukaj, protože vypadáme jako banda autistů ( nic proti tobě Ondro.. :))
Ale jinak jsou fakt super! A jsem ráda, že tady s nima můžu být.




No...:) Tak pojďme radši k rybce :)
Popiš, o čem cesta je a jak to z tvého pohledu prvním nálezem vypadalo. Jak ti cesta přišla a co je v ní pro tebe nejtěžší.

Cesta  se nachází v centrální části Oliany a je už od pohledu totálně snová linie. 50 metrů vytrvalostního lezení vypadá tak, že je boulder a po něm vždy, kde sklepat. Nejtěžší boulder byl pro mě určitě ten nahoře, asi 5 metrů pod slaňákem, který je po tak dlouhé cestě opravdu hnusný a nepříjemný.

Druhý nález a?
Absolutně nečekaně jsem dolezla asi do tři čtvrtin a pomalu si začala uvědomovat, že mi cesta asi dost sedí.

Třetím jsi to v podstatě vylezla. Spadla jsi v posledním půlkroku ouplně nahoře. To byl skvělý zážitek :). Nikdo nečekal, že dolezeš až tam, a chyběl fakt jen kousíček. Jak jsi to prožívala?
Lezlo se mi tak super, že mi skoro ani nenateklo, nebo spíš jsem byla pokaždé schopná sklepat. Když jsem ale dolezla do posledního bouldru a špatně nachytila mělkou dvouprstvovou dírku, věděla jsem, že spadnu. Byl to strašný výbuch emocí. Jak zklamání, tak překvapení, že jsem vylezla tak vysoko. Samozřejmě, že jsem si pořádně zařvala "jaká jsem to ale debilní kráva", ale za chvilku to bylo zase v poho.

Ukápla slzička?
A ne jedna :).

Bylo naprosto jasný, že to zbombíš. Otázka pokusu max pár pokusů. Cítilas to určitě taky. Jak to v tobě vřelo, když jsi šla na čtvrtý pokus?
Další pokus jsem šla další den dopoledne, v tom největším pařáku, takže jsem neměla vůbec žádné očekávání. Všechno klouzalo a já jsem každým krokem čekala, kdy spadnu. Nelezlo se mi vůbec dobře a ani sklepat mi moc nešlo, ale najednou jsem se zase objevila pod vrchním bouldrem. Tentokrát jsem do dírky dala správné dva prsty, zafixovala, zvedla vysokou levou nohu, natáhla se levou do malé lištičky, zvedla vysoko pravou nohu a levou rukou ještě jednou poskočila do další malé lišty a tentokrát ji udržela. Věděla jsem, že už to nepustím.

Kolik vlastně měříš? 
Necelých 170.



Dělal ti v cestě nějaký krok problém vzhledem k tvojí výšce? 
Na pár místech jsem byla dost natažená, ale problém jsem neměla.\

Denis cestu taky vylezl (krapet prozrazuju zítřejší Přelezy týdne!), ale je o hlavu menší. Asi to bude mít těžší co :)?
Tak tenhle borec už ji dneska taky vylezl. A ano, asi to měl těžší. A moc mu děkuji, za to, že mi cestu suprově vyradil!

Pojďme si cestu proběhnout.
Začátek lehký lezení cca deset metrů po madlech. Pak přijde nátah do dobrých a z nich úprkem doprava po menších chytech až do obliny a přes lištu do madel. Tady asi žádný problém ne?

Lezení po lištách mi sedí, takže to bylo celkem v pohodě. Akorát si to vždycky dělám těžší, protože se bojím nadlézat expresky, takže je cvakám z horších chytů a docela se vysiluju, ale tady to nějak nevadilo.

Pak se dá dobře vyklepat ve velkých bočácích a jde se přes lištu do bočáku, kde musíš otočit ruce na spoďák a jít kříž přes oblinu a s přídrží do většího chytu. Co tady? Vše sedělo bez problémů?
Tato sekvence se mi strašně líbí a přijde mi dost těžká. Problém mi trochu dělalo nabrat spoďák a nebát se necvakání, ale nějak jsem to překousla.

Pak přijde první bouldřík přes patu do lišty a křížem do dobrýho. 
Když jsem cestu krokovala, přišlo mi to hodně těžké, ale v ostrých pokusech jsem to udělala pokaždé a ani jsem nad tím nepřemýšlela.

Následuje pár povinných kroků a opět odpočinkové místo před parádním boulderem. Nad čím přemýšlíš, když se dostaneš už poměrně vysoko v cestě do madla? Dá se tady slušně vyklepat a víš, že následuje poměrně těžká pasáž. Jsi nervozní? 
Snažím se sklepat co nejvíc a taky trošku oddaluju to, co má přijít, takže klepu hodně dlouho. Pak vyrazím a snažím se co nejrychleji. Nervozní většinou nejsem, zatím se mi vždycky vyplatilo si v cestách moc nevěřit a mít před nima pokoru, když pak dolezu do nějakého těžkého místa, říkám si, ´"že na to nemám a že stejně asi spadnu". Když se mi pak místo podaří překonat, mám z toho radost a pak dál se mi leze líp.

Z madla jde docela svižná pasáž přes lištu, stisk, hup do řezavé dirky a spoďáky, které nejsou bůhvíjaké. Pak přes dvoudíru na levou a blbý cvakání. Pamatuješ si tuhle sekvenci :)?
Tak tenhle bouldřík mi ani moc nevadil, nepříjemné mi přišlo akorát dosáhnout do první ostré dvouprstovky, což je právě jeden z těch delších nátahů v cestě. Protože mám docela silné prsty, na další dvouprstové dírce jsem si ještě proklepla a připravila se na to, pro mě asi nejtěžší.

Pak pravou šikmá lišta, spoďák hned pod ní a těžký nášah pravou do bočáku přes blbé nohy. Blbá přídrž levou, překopat nohy na ještě debilnější nohy a dlouhý nášah levou rukou do spoďo lišty. Pravá pata a z ní nátah přes přídržku do celkem dobrýho. Hustá sekvence :). Přišlo ti to těžký? Co nejvíc?
Stiskací spoďáky opravdu nejsou moje silná stránka a když se k nim přidají malé oklouzané nohy je to hodně nepříjemné a těžké. Nejvíc jsem se trápila v nátahu ze spoďáku do přídržky a pak v následujícím poskoku levou. Když jsem udělala tuhle sekvenci, věděla jsem, že už bojuju o přelez.



Následuje cca 10-15metrů lezení po relativně dobrých, kde teče a víš že se nesmíš vysypat. Probojuješ se pod finální boulder, kde se dá relativně vyklepat. A tady to přijde :)!
Vyklepávácí místo je v mělké velké díře na levačku a na pravou je tam taková docela dobrá lišta. Mně se tam podařilo sklepat docela dobře. Boulder vypadá tak, že si levou díru otočíš na bočák a jdeš přes jednoprstovou dírku ještě jednou do prava do další mělké dvouprstové krásky. Pak zvedneš levou nohu do díry, zafixuješ pravou ruku a levou saháš do malinké lišty. Pak si zvedneš pravou nohu na hnusný stup a levou rukou poskočíš do další malé lišty - krok, ve kterém jsem na 3. pokus vypadla. Když jsem v přelezovém pokusu lištu chytila, dostala jsem trochu goťáka do nohou, ale věděla jsem, že už to nepustím. :)

Do topu pak zbývá ještě cca 5 metrů celkem v pohodě lezením.
Místo, kdy si začínáš pomalu uvědomovat co se to stalo! Když jsem cvakla slaňák, tak to byl totální výbuch. Nejdříve jsem si pořádně zařvala a pak se rozbrečela štěstím. Byl to úžasný okamžik, myslím, že ho nikdy nezapomenu :)

Suma sumárum cesta má cca 50 metrů a řekl bych přes 100 kroků. Boulderový pasáže jsou tam tři. Velkoparádní cesta a skvělé, že jsi to dala. Vylezla jsi tady svoje první béplus a i céčko :). Moc srovnání s jinýma cestama  nemáš…Přišlo ti to těžký? Těžší než vše, co jsi dosud vylezla?
Cesta je boží, je to totálně můj styl. Z cest, které jsem zatím vylezla mi přišla určitě nejtěžší. Rozhodně doufám, že v budoucnu ještě vylezu něco s čím si to budu moct srovnat.
Jeden z takových mých životních snů byl vylézt 8c a to se mi tady splnilo. Od tohodle výletu jsem nic takového neočekávala, takže jsem opravdu strašně happy. 


Je ti 15 let! Neskutečný :)! V cestě jsi se prošla a je jasný, že půjdeš ještě pořád nahoru. Jaké máš lezecké plány? Lákají tě závody? Skály? Chtěla bys jednou na Olympošku?‘
Chtěla bych lézt hodně na skalách, ale i na závodech. Tento rok bude opravdu hodně nabitý, takže bych si nejvíc ze všeho přála, vyhýbat se zraněním. 
Příští rok bude první juniorská olympiáda, tam bych se chtěla moc podívat. A můj životní sen je asi Tokyo 2020 tak uvidíme… Budu ale muset začít trénovat rychlost a to se mi fakt nechce… A hlavně mi to nejde :D



Kde trénuješ a kdo tě trénuje? Je jasný, že tě posunuje především tvůj zápal a talent, ale určitě na to má vliv i tvoje trenér šéfka co?
Trénuju doma na kampusu a desce na visy, ale hlavně v Ostravě na nejlepší bouldrovce pod Sluncem Tendon bloku, už třetí rok pod vedením Saši (le)Gendové aneb Sexylamy, které bych chtěla strašně moc poděkovat, protože je jako trenérka i kamarádka skvělá :). Jsem nejšťastnější, že ji mám. Naučila mě už ohromnou spoustu věcí a myslím, že za to, jak lezu může z velké části ona :) ( čau Sašo, myslím to vážně! Jseš nejlepší! )

Jsme tu ještě týden. Tak co dalšího je v hledáčku?
Nejradši bych si lezla jen tak pro zábavu hezké, lehčí cesty, ale těch tady moc není :(, takže si asi ještě rozlezu něco těžšího. Co, ještě nevím, protože jsem teď ze všeho nějaká unavená a rozbolavěná, tak dávam dva dny zaslouženého restu.

Dáme bang?
Tak jo no…Achjo, stejně budu zase bandita.. :( (seberte jim už prosím někdo ten bang, nebo tady umřu.. :)).

Díky za pokec a snad se dokopu zbouchat video. Mám jak třetí, tak i čtvrtý topový boj.
Oliváč

A na Lezci už se zase víří vody :). Já vím, že si každý můžeme psát, co chceme. Svoboda of spíče je jasná, ale stejně pořád nerozumím potřebám znalců komentovat něco, co nelezli, a pak nad tim mudrcovat. Lezl jsem Cringera a i Fishe. Ani jedno nejspíš nevylezu a klobouk dolů před buchtama, že to daly. A i kdyby to bylo o fousek lehčí? Tak koho to trápí :)? Holky určitě ne. Jde přece především o radost z přelezů a pjůr džoj. Být venku na skalách je super a když se povede přelez velkoparádní cesty, tak je to nejvíc. Sázejteee dál!