Nejnovější komentáře

Autor: Klára Kušková28.03. 09:04
Autor: Karin Slunečková27.01. 21:06
Autor: Petr Černocký22.01. 13:13
Autor: Petr Černocký22.01. 13:11
Autor: Karina13.01. 10:20

BB - najdi si svou akci...

<Březen '24>
poútstčtsone
 1 2 3
 4 5 6 7 8 910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder Boj 2024

22.01.Bboj č.2Výsledky
19.02.Bboj č.3Výsledky

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816

BOULDER   POHYB  
28. 3.  9 - 22  zavřeno
29. 3.  9 - 22  zavřeno
30. 3.  9 - 22  9 - 19
31. 3.  9 - 22  9 - 19
1. 4.   9 - 22  9 - 19

OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA

Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00

OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA

sobota 23. 3. .: 9:00 - 14:00
neděle 24. 3. .: 9:00 - 19:00

OTEVÍRACÍ DOBA - BAR

Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00

Vstupné:

Dospělí
180 Kč

Děti
130 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa

Nutné přezuvky s sebou!
 
praha
foto

17.11.2014 10:00

Jan Chvála

foto

Pracovní týden tentokrát zahajujeme svátečním pondělím. A jako dárek jsem si pro vás připravil rozhovor s borcem, který vletěl na lezeckou (závodní) scénu jako střela a neustále se drží na hrotu. Honza Chvála - ajťák na první pohled :).
Uvelebte své milé prdelky, doskrněte kávu, čaj či mléko a zostřete zrak. Jdeme na to...

Kolik ti je, výška, váha, bicák?
Je mi čtvrt století, vážím třičtvrtě metráku a biceps... počkej dojdu pro metr... ukázal mi 35 čísel.

Odkud jsi a kde momentálně žiješ?
Jsem z Poličky, kde jsem se narodil a žil zde s rodiči až do svých sedmnácti. Potom jsme postavili domeček v Pomezí (sousední vesnice) a na poslední rok gymplu se přestěhoval. Po gymplu jsem zamířil do Brna a tam trávím až do dnešního dne nejvíce času.


Lezecké začátky

V den rozhovoru bude zrovna 17.listopadu. Ty jsi se narodil v revolučních časech 89 roku. Jak to tvoji rodiče zvládali?
Myslím, že se s tím poprali docela dobře. Byla to doba napětí a nejistoty. Nevěděli, co bude a přáli si, aby to dobře dopadlo a byl klid. Naštěstí jsme jim prý se sestrou dělali tolik "radostí", že se museli soustředit na nás :D.

Bavili jste se o časech, kdy tady smrděli pikomančové? Jak vnímáš dobu před revolucí a po revoluci?
Moc jsme to neřešili. Já osobně jsem proti každému omezování, takže jsem rád, že žiju v době po revoluci. Ale že bych byl ze současného stavu politiky nějak nadšený...

Dost úlet, že nemůžeš nikam odjet, kdy se ti zlíbí a musíš dělat milion hovadin a bát se zda se někomu znelíbíš...Co?  
Nedokážu si představit o moc horší věci než život v nejistotě. Ať už se mluví o politice nebo ne.

A navíc je pořád hromada lidí, co si fakt myslí, že v těch komunistických srajdách se lidi měli líp a že by bylo fajn ty kluky šikovný zase dostat dopředu a na vrchol...
Když se nad tím zamyslíš, tak je logické, proč se komunistické myšlenky některým lidem líbí. Některé myšlenky by možná i byly použitelné a pro mnoho lidí byl ten režim jednodušší. Ale zamysli se podruhé a zjistíš, že to nebude fungovat. Jinak já osobně mám k politice celkem averzi, takže...

No, politika je hnus fialovej a omezování lidské svobody je teror. Tahle doba je super na cestování, všemožnosti a především na lezení :) A o tom tenhle rozhovor má být, tak jdeme na to.
Jsi ze sportovní rodiny? Lezou vaši? Co ségra :)?

Určitě jsem. Kdo zná moje rodiče, ví, že jsou občas dosti bláznivý, co se sportu týká. Mamka dělala dvanáct let sportovní gymnastiku. Jezdila na závody, co to šlo a přestala až s příchodem mé sestry Martiny. Taťka hrával závodně tenis a v poslední době dost běhá a posiluje. Marťa je blázen do koní. Na koních jezdila, co si pamatuju a závodila, kde se dalo. Kdykoliv mohla, utekla k nim. Jezdí závody military a letos dokonce jela Zlatou podkovu. Už pár let má svého vlastního koně a přemýšlí o dalším :).

Před lezením jsi se dlouhodobě věnoval hokeji. Kolik ti bylo, když jsi začal? Za co jsi hrál?
K hokeji mě přitáhl bratránek někdy na přelomu první a druhé třídy. Bylo mi sedm let, když jsem sebou poprvé mrsknul na ledě. Hrál jsem za Poličku (jak jinak) od přípravky, přes elévy až do dorostu. Byly to super časy.

Jsi mohl být teď v zámoří na farmě :)
Tam mě to naštěstí nikdy netáhlo. Navíc Marťa pořád touží po farmě, tak třeba bude jednou možnost a nebudu muset ani do zámoří ;).

Kdy a proč jsi skončil?
Skončil jsem kvůli lezení. Poslední dva roky jsem se snažil paralelně dělat hokej i lezení, ale pak jsem zjistil, že nejsem stroj a bylo načase udělat krok jedním směrem. Psal se tehdy rok 2005.

Umíš ještě bruslit :)? A chodils do osobních soubojů?
Věřím, že tam něco z toho zbylo :). Já jsem moc do osobních soubojů nechodil. Trošku jsem se jim ve hře vyhýbal a snažil se všem ujet - né vždy to fungovalo...
Musím říct, že jsem si už pohrával s myšlenkou znovu začít hrát městskou ligu, až se vrátím do Poličky.


Lezení je dost individuální sport oproti kolektivnímu hokeji. Co všechno je na lezení jiný?
Pokud pominu to, že jsou to rozdílné sporty z hlediska svalového zatížení, tak hlavně po mentální stránce. V kolektivním sportu jako je hokej má tým vždycky kapitána, člověka, který tým stmeluje, vede a spolu s trenérem by měl být v pozici "nad ostatními". Je to hodně přirozené a myslím, že to je ku prospěchu. V hokeji musíš mít všude přehled o tom, kde jsou spoluhráči, protihráči? Individuálním se hokej stane v osobním souboji, v situaci jeden na jednoho nebo při nájezdech, tam se člověk dostane až ke svým limitům a ne limitům týmu. V lezení je to přesný opak. Už jenom tím, že dotáhneš dračák nebo očistíš lezečky o bouldermatku, jdeš přímo a vědomě za svými limity. Nic ti nestojí v cestě jsi to jenom ty, tvoje tělesný a psychický limity. Buď je posuneš nebo tě ještě na chvilku zdrží, ale pořád je to hra se svým vlastním bytím a to je skvělý.


Baracuda 8A

Lezení je ale zvláštně individuální :) Při samotném výkonu jsi sám za sebe a musíš zarvat na max a především vnitřně zarvat abys byl schopný něco přelézt. Ale ve skalách, při tréninku je to naopak hodně společensko-kolektivní sport. Jak to vnímáš ty?
Přesně jak říkáš, je to tak trošku od obojího.  Pro mě osobně je strašně těžké trénovat sám. Viset na liště, kampusovat  nebo posilovat jde, ale jak přijde na lezení, chce to kolektiv.  Navíc jsem člověk, který miluje i to, když může koukat na druhé, jak bojují sami se sebou. Občas cítím větší radost z přelezů jiných než z těch svých.

Jak moc je pro tebe lezení důležité?
Těžko popsat slovy, ale pokusím se. Zkus se vžít do situace mírného postižení workoholismem a smyslem pro dodělání povinností, kdy se ti navíc často stane, že sedíš třeba 14h za den u počítače. Radost z toho, že slyšíš zvuk čištění chytu, cítíš mágo ve vzduchu a bolavý prsty... Podobné věci dostanou jiný rozměr. Minulý týden jsem se přistihl s úsměvem na rtech, jak čumím do kódu a myslím na lezení...

Někde jsi psal, že lezení je návrat k přírodě. To je přesně ono :). Zkus to ještě víc či znovu rozvinout...
Pokud jsi stále vžitý do situace popsané výše, asi je odpověď na tuto otázku jasná, ale zkusím to popsat, i když možná malinko filosoficky.
Přišli jsme na tenhle svět a nevěděli jsme nic, ale tak nějak tuším, že příroda proudí v krvi každému, i když nic neví. Od té doby jdeme cestou, která se s cestou přírody více či méně nedá sloučit. Je to přirozený vývoj společnosti... Každý ale jednou dojde do bodu, kdy se dostane od přírody tak daleko, že si to začneme uvědomovat. Cesta úplně zpátky nevede, ale chvilkama se lze na přírodu napojit. Užít si ji a užít si ji hodně. Já mám na tohle lezení.


Celkem protikladem "být v přírodě" je tvoje práce :) Copak tě živí?
Vystudoval jsem Fakultu Informačních technologií na VUT v Brně a před dvěma lety jsem se dostal k práci v oboru. Dělám developera Android aplikací pro Asseco Central Europe, a.s.. Částečně mě ale živý i rodiče, protože si vzali do hlavy, že mě budou finančně podporovat, dokud budu studovat. Díky mami a tati :).

Svět počítačů, jedniček a nul, hučení větráku, klapot klávesnic versus cvrkot ptáků, ranní rosa a neuvěřitelně modré nebe nad hlavou. Dva různé světy. Určitě tě tvoje práce baví a co je na ní nejvíc nej?
Takhle napsané za sebou to je hodně kontrastní, jen co je pravda. Moje práce, ale není jenom klapání kláves a hučení ventilátorů. To je spíš podkres. Ačkoliv by se to na první pohled mohlo zdát divné analýza, návrh a programování jsou docela kreativní činnosti. Je to hodně přemýšlení, přičemž se musí nad problémem přemýšlet ze všech možných pohledů. Přemýšlíš, co chce zákazník, co chce koncový uživatel, co je technologicky možné a jak to všechno skloubit dohromady, aby to nebylo na draka. Navíc je to docela kolektivní činnost, takže si nemusíte představovat IT člověka jako hlavní hrdiny ze sitcomu The IT Crowd.


Black Mango Chutney 7C+

Jsi z generace pro které už počítač není novinkou a nic moc velký přelom. Hodně dětí ale kvůli poči tuční a moc nesportujou. Určitě máš kolem sebe taky takový týpky :). Ty ale jako klasickej "ajťák" nevypadáš. Berou tě vůbec mezi sebe :)?  
Většina ajťáků jsou normální kluci/holky nebo tatíci/mamíci a někdy byste ani nepoznali, že dělají IT. Trošku se to pozná ve chvíli, kdy se začnou bavit mezi sebou. Také rádi zapojujeme analytické myšlení do rozhovorů, kde bychom si to mohli odpustit. Každý, kdo tráví hodně času na židli u stolu, stejně časem vycítí, že mu sport chybí. Čili nejsem tam rarita a to je dobré. Problém toho, že dost dětí tuční a nesportují, je podle mě spíš problém rodičů, kteří s technikou nemají zkušenosti a neumí tedy dětem ukázat cestu, jak ji využít správně. Místo toho technika (velké společnosti stojící za ní) využívá děti. Oni na to přijdou... doufejme...

Ty jsi vůbec úkaz :) Ajťák, sportovec a jazyků taky pár umíš. Jaký a jak moc dobře?
Jazyků umím spoustu: Java, SQL, Python, C, XML,... ale na to jsi se asi neptal :). Z těch lidských umím češtinu a angličtinu. Učil jsem se francouzštinu, ale nebyla příležitost udržet si ji v hlavě.
Anglicky píši v současné době víc než česky, tak prosím omluvte všechny chyby, které jsem v tomhle rozhovoru udělal a udělám.


V počítačích hrajou roli čísla. V lezení už tak moc ne, ale přesto je to součást celého procesu a lezeckého růstu. Tak jsem ti prolustroval deníček a zjistil totok:
2007 poslední zápis cest s lanem. Prolezl jsi se do 10-.
2008 první 8A a pak stabilně každý rok iks osmamáček a nejvíc A+.
Tak jakpak to, že jsi sundal sedák a taháš se do skal s maticí? Kdy a proč nastal tenhle zlom?

S tím moc nesouhlasím. Čísla v lezení hrajou největší roli. Jde totiž o to, kolik dní v roce se ti podaří vyjet do skal, kolikrát dokážeš prožít pocit prolomení osobních hranic nebo kolikrát si dokážeš uvědomit, že příroda chtěla, abys lezl právě tudy a nikudy jinudy. Tahle čísla u mě v posledních letech stagnují, ale já se nedám! Mně vadí, že pokud jdeš na lano, tak si prostě nemáš kam sednout, to ti u boulderingu nehrozí ;). Né důvod byl asi spíše to, že v boulderingu se můžeš soustředit na mnohem kratší pohybové kombo. Je to úderné a můžeš dát víc pokusů než s lanem. A taky je to víc kolektivní.

V čem je bouldering pro tebe nejlepší?
Nejlepší je, když ti zůstane v ruce držet chyt, který jsi do teď nemohl udržet. Úžasný je pozorovat, jak to dělají ostatní.


Testování repre

Lezeš ještě vůbec s lanem? Anebo myslíš, že začneš?
Nelezu, ale rád bych se na něj tréninkově dostal už letos v zimě. Uvidíme, jestli mě to bude bavit. Případně bych na jaře zajel i ven.

Jak moc je pro tebe důležité číslo? Lezecká obtížnost? Motivuje tě? Podle čeho si vybíráš boulder?
Číslo je důležité, ale orientační. Stejně si ho převádím na subjektivní stupnici. Radost nejde z čísel, ale spíš ji přináší charakter cesty nebo přelez něčeho, v čem necháš kus kůže, snahy a srdíčka. Bouldry si vybírám podle spousty věcí. Nemám v tom pravidlo. Rád si nechám poradit, který boulder stojí za to (když už se ocitnu ve skalách).

V minulém rozhovoru jsem pálil otázky do Momo. Ty jsi byl s ní v partě do Rocklands. Dobrej zážitek, co?
Určitě! Monito jsem už dlouho znal a poznal jsem super kluky z Ostravy. Bylo to takové krásné odloučení od normálu, na které moc rád vzpomínám.

Momo psala, že bylo jiný v podstatě všechno. Jak jsi to vnímal ty a co byly pro tebe nejsilnější zážitky?
Momo má pravdu. Přijedeš do země, kde lezení zajímá pouze gibony a přitom je tam toho tolik. Všechno krásně barevné, takové nedotčené... Nejsilnější zážitky pro mě byly v Sassis na high ballech, kde jsme chvilku po příchodu museli shánět odvoz pro kluka s pekelně zlomenou nohou a potom všechny ty vysoké bouldry lézt. Chvíle, kdy místní děti (tak jiné) slyšíš zpívat a vidíš tančit. Chvíle, kdy si jdeš sám sednout pod tvůj osobní projekt a bojovat. Večery u ohně a baru, kdy paříš s legendami typu David Graham, Nalle Hukkataival,...


Pinotage 7C+

Plánuješ se tam ještě vrátit?
Jo! Doufám, že bude příležitost. Chtěl bych ale poznat i trošku Afriku.
 



Kam jinam rád do zahraničí jezdíš a co bys určitě doporučil? A jaký bouldery?
Ze zahraničních oblastí se mi nejvíce líbilo v Magic Woodu a v Fontainebleau. MW mi sedí charakterem bouldrů a je to v horách. Font je klasika - tam se snad musí líbit i lidem, kteří nelezou.
V Magicu třeba Du Cote Du Seshuan nebo Voigas, případně Electroboogie (které jsem nevylezl). Ve Fontu jsou skvosty všude.


Kde to máš rád v Čechách?
Bor a Ostaš. To jsou moji čeští favoriti...

Zkus popsat tvoje pocity na skalách během lezení. Jak prožíváš proces, kdy boulder je na lopatě, ale pořád se čistý přelez nedaří.
Snažím se soustředit jen na jeden jediný krok nic víc nic míň.  Ze stěny jsem naučený lézt "tréninkově", proto se většinou ve skalách odvařím. Když mi něco nejde, tak to lezu, dokud to nepustí. Já vím technika na nic, ale furt to ladím :D.

Umíš si ve skalách zařvat :)?
Většinou neřvu, ale když je to potřeba, tak to nezadržuji.

Co je pro tebe nejlepší den?
Nejlepší den je, když vím, že nikdo z mého blízkého okolí nemá vážné problémy, když si můžu večer odpovědět ano na otázku "Stál ten den za to"? a když můžu bok po boku usínat s Maruškou.

Jsi z Poličky. Tam moc skal či umělých stěn není. Nebo je? Kde trénuješ?
Trénuji u sebe na bouldrovce a pak v Brně na bouldrovkách. V Poličce je menší stěnka, kde jsem trénoval hodně v začátcích.


Moje boulderovka

No a popiš nám jak, kdy a co na tebe funguje...
Abych fungoval správně, moje tělo potřebuje dobře a hlavně pravidelně spát. Jsem spíš raní ptáče, takže brzy do postele a brzy z ní ven. To je dobrý základ. Během tréninku potřebuju po tříčtvrtě hodině alespoň deset minut pauzu a nejlépe něco malého sníst. Jinak druhou hodinu nevydržím. Pokud trénuju kampus či posiluju, musím mít plán, jinak neodtrénuju tak kvalitně. Na závody je nejdůležitější být odpočatý, takže lepší lézt naposledy v neděli než ve čtvrtek před závodama (ideál je úterý). Hlavně nebýt přetrénovaný, protože hlava má pak pocit, že to prostě musí klapnout a moc se na to upne. To má při závodě spíš opačný efekt.

S kým nejčastěji bušíš?
Nejraději lezu s Kozlem, Marťasem a Štěpou. Různorodost a kvalita tréninku zaručena!

V Brně je brutál silná partička. Hecujete se? Jak moc tlačíte na pilu?
Největším životabudičem je Dejv Kozel, tedy, alespoň pro mě. Motivuje všechny a všechno okolo sebe, aby to lezlo. Organizuje pravidelné tréninky a schůze, staví bouldry,... prostě bomba. Díky Dejve!

Doplňuješ lezecký trénink další aktivitou? Kampus, visy, shyby? Celkem IN se stalo TRX. Valíš na něm?
Kampus a visy. Jinak není moc čas na nic jiného. Shyby a stisky bych ale potřeboval jako sůl. Jinak na TRXku moc nemám kde, ale posilování core je super nejen na lezení.

Co joga nebo jiná cvičení? Pillates, step...:)?
Yoga, stretching a meditace jsou podle mě činnosti, které dávají smysl. Dřív jsem se snažil meditovat a věnovat autogennímu cvičení, nedávno jsem dělal yogu (amatérsky doma). Stretching je myslím potřeba vždycky. Bohužel jsem vždycky dojel na nedostatek času.

Bušíš, lezeš dobře a je jasný, že se tedy objevuješ na závodech. Zejména tedy boulderových :). Jakého umístění si nejvíc vážíš?
Nejvíc si vážím 11. místa v kvalifikaci světového poháru v Kitzbuhelu. Tam jsem ze svého závodnického umu vyndal maximum.


Kitzbuhel

Do závodního lezení si vletěl jako střela! Ihned jasnej favorit a finalista. Jak jsi tu dobu vnímal a jak to, že ti to tak šlo (jde)?
Bylo to skvělý a hlavně hrozně motivační. Nevím, jestli favorit, ale ve finále jsem se celkem zabydlel. Výhodou pro mě je, že závodění v boulderingu není čistě výkonnostní záležitostí. Tedy ve finále se objevují i daleko slabší jedinci, protože prostě odevzdají, co mají, a nelimituje je hlava. Závodní stres mě víc dává než ubírá, tak možná proto.

Je jasný, že máš talent. Do jaké míry myslíš talent a jak moc na sobě makáš?
Nemakám tolik, kolik bych chtěl. Spíš mi přijde, že se nacházím už tak rok dva v udržovací fázi. Je to škoda a mrzí mě to, ale nedostal jsem se k pořádnému trénování. Asi problém s prioritama :).

Máš kolem sebe ty nejlepší vzory. Martin Stráník je prostě TOP světový lezec a o Adámkovi se to už pár let taky ví :). Těch husto přísných jmen kolem tebe je ale mnohem víc. Není to občas frustrující? :)
Nebo je to naopak ten nejlepší motor na trénink?

Nic mi nikdy v životě nedalo víc než okolí, které je v něčem lepší než já. Martin je pro mě vzorem už od dob, kdy jsem začínal. Byl pro mě blíž a měl jsem tu možnost se od něho učit, čerpat. Dal mi z tohoto pohledu víc než kdokoli jiný. Díky Martine! Adam je vzorem pro každého lezce, protože co on dokázal je prostě ufo. Osobně si nedokážu představit ten tlak toho, kdy už v mém okolí není nikdo lepší než já a já prostě musím dál valit... like a machine... klobouk dolů!

Účastnil jsi se MS světa, kde Adam urval Titul. Velký zážitek, co? Zkus víc rozepsat, jak jsi to ty vnímal.
Celé finále bylo u chlapů tak napínavé, že jsme si málem trhali vlasy z hlavy. Adam a Jan Hojer svedli psychózní výměnu na první pozici a několikrát až po časovém limitu. Když pak Adam stál na stupních vítězů a zpíval tu naší. Vlastně celý tým zpíval (ale jo nazvěme to tak) byla to bomba. Měl jsem slzy na krajíčku. Z VIP sekce to bylo vážně krásné.


Mnichov VIP zona

Co zranění? Jdou kolem tebe obloukem anebo už jsi si něčím prošel? Co byla hlavní příčina anebo jak to, že se ti vyhýbají?
Zranění jsem měl v podstatě klasické. Záněty šlach a natržená poutka. Jak levá tak pravá prostředníček a prsteníček. Největší zranění jsem si udělal dvakrát na Mejcupu, takže kombinace přetrénování a hlavně závodního chtíče. Teď jsem relativně OK.

Co bys doporučil začínajícím lezcům?
Zjistěte si, jestli vás to baví, jestli je to to, co jste do teď hledali. Možná bych i radil najít si pro vysvětlení techniky dobrého trenéra či zkušeného lezce.

Nebo lezcům, co už lezou déle a chtěli by se zlepšit?
Najdi si slabinu - systematicky. A tu slabinu zlikviduj. Trénuj s lepšími než jsi ty.

A co je naopak tvoje slabina? Máš vůbec nějakou :)?
Technika nohou je podle mě globální problém lezců. Je to těžká disciplína, kterou chce pilovat v začátcích a nejlépe na skalách.
Slabiny mám... Stisk mám slabý, chtělo by to shybovat, některé mouchy v technice... bude toho povícero.



Nutsa 3in1

Kdo je tvůj vzor (kluk, holka, zahraničí a ČR)?
Martin Stráník a Chris Sharma

Koho by jsi doporučil na příští rozhovor?
David Kozel

Jo a taky jsem koukal na tvůj blog Blog a tam je to tedy nějaký smutný :)
Jo to je. Bohužel je málo času. Asi ho raději "schovám", aby neprovokoval :D.

Závěrem?
Poděkování sponzorům: Ocún, Rock Pillars, AIX
Děkuju moc za všechnu vaší podporu!

Díky moc za rozhovor! :)
Oliváč


Profil na FB
Deníček na Lezci
Hromada videí ZDE

Rozhovor mě teda dost bavil! Doufám, že i vás. Kde se rozhovory hromadí už jistě víte a že jsem sliboval na dnešní den otevření nové BB haly si asi taky pamatujete :). No...jako ouplně hotový teda nejsme, ALE tento týden to BUDE :)
Ve čtvrtek 20.11 je opening party a to už budeme na 90% ready. A asi to tak vlastně necháme. Otevřeme ve čtvrtek. Ten projekt je tak velký, že malé zpoždění v termínu nestojí za řeč. Máte se na co těšit a věřím, že jsme udělali maximum z možného.
Strááášně moc se těším až vás tam uvidím a hlavně si držím pěsti, že vás to tam bude bavit a budete tam chodit rádi. Energii ten prostor má jako hovedo :)!


Moje nová lezecká oblast. Celkem zajímavý high bally bouldery tam taky jsou...:)
Na fotce to sice moc nevypadá, ale jsme skoro ready!

Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama