Jan Jeliga

Každý, kdo se něčemu dlouhodobě věnuje, se zlepšuje. Teda pokud to dělá správně a má na to alespoň trochu vlohy. Dnešním rozhovorem představíme lezce, který je stopro usazený ve správném sportu. Jan Jeliga stoupá jako dým a dostává se do vyšších levelů sportovního lezení. Vše má před sebou a bude zajímavé sledovat, kam až to posune. Rozhovor je ready, a tak ho rozjedeme...

Kolik ti je, výška, váha, bicák?  
Je mi 21. Výška tak 169-170. Váha v BB říkala 67, ale ta určitě lže, zvlášť když jsem teď zhubnul ;). Bicák bych řekl, že má tak akorát.

Odkud jsi a kde momentálně žiješ?
Narodil jsem se v Šumperku, odkud je část rodiny, ale celý život žiju v Praze.

Studuješ / pracuješ?
Zatím ještě studuju, momentálně druhým rokem na MFF UK, obor Obecná Matematika.

S Horoguru jsi často vidět na Big wallu. Jaké trénuješ lidi? Trénuješ i dospělé?
Já momentálně trénuju jenom v úterý, kdy chodíš lízt i ty, takže se tam potkáváme ;). Teď trénuju děti odhadem staré něco nad 10 let, ale dřív jsem trénoval jak menší děti, tak i puberťáky. Jednou jsem měl dokonce školku, ale to bylo dost peklo. S dospělými jsem to zatím nezkoušel, ale třeba taky jednou...

Prckové v dnešní době mají hromadu možností  v jakémkoliv sportu. A lezení obzvlášť jde nahoru. Parádní stěny, tréninkové možnosti a především know how. Máš tam nějaké nové super talenty?
No tak určitě musím vyzdvihnout bráchu, to je drtič první kategorie :D, a pár dalších šikovných dětí tam určitě taky je. Jinak už jsem měl na kurzech spoustu dětí, u kterých byl ten talent vidět, ale většinou je buď rodiče nacpou do dalších 10 kroužků, takže o nějakém tréninku nemůže být moc řeč, nebo jsou líní trénovat. Aby měl někdo talent, chytlo ho to a ještě mu nevadila ta dřina, to se zas tak často nestává.

Jsi ze sportovní rodiny, že jo? Lezou vaši?
Ze sportovní jsem, to teda jo. Táta byl kanoista závodník, dokonce byl, ještě za totáče, i ve středisku vrcholového sportu. Máma zase za mlada závodně běžkovala. Lezecká rodina nejsme, ale naši mě v tom podporují a jsou rádi, že mě to baví.

A co brácha? Ten teda taky dobře vystrkuje růžky :).
Jo, je to krutor a má sportovní talent, ale hlavní je, aby ho to bavilo třeba ještě za 5, za 10 let. Uvidíme.

No bráchu můžeme probrat někdy později. Teď jdeme na tebe :).
Jak jsi tedy začínal? V kolika a kdo tě do lezení dotáhl?
K lezení jsem se dostal úplnou náhodou v páté třídě, když mámě jedna kamarádka nabídla, že bych mohl s její dcerou chodit na kroužek, protože máma měla čerstvě bráchu a nikam moc nemohla, nebo tak nějak :). Ale tuším, že jsem to chtěl zkusit i dřív, protože strejda trochu lezl a mně se líbila ta lana a tak, dělali jsme si z nich s bratrancem ocasy, když jsme si hráli na čerty.

Co vím, tak tě trénoval Jirka Baláž na Palmovce. Ještě spolu s Terkou Svobodovou. Dostal jsi tam dobrý základ?
Začínal jsem chozením jednou týdně na kroužek k Báře Strejcové, a pak jsem přešel na tréninky u Jirky. Myslím, že základ to byl super, protože Jirka kladl důraz na to, abychom se  vážně něco naučili a k něčemu nám to bylo. Dělali jsme i dost kompenzačního cvičení a tak podobně, což bylo fajn. A taky mi pořád říkali, jak strašně lezu nohama, ale už jsem se snad trochu zlepšil :). Později jsem i s Terkou trénoval u Juráše na Cibulce, kde jsem se zase dost posunul fyzicky.



Dělal jsi před nebo při lezení nějaké další sporty?
Protože jsme sportovní rodina, tak jsem jezdil na kole, běhal, plaval, v zimě běžky, sjezdovky i prkno, ale nic jsem nedělal závodně.  Teď akorát občas jezdím na kole, když mi ho táta půjčí, a v zimě trochu na běžkách. Možná bych něco dělat měl, ale to by zase bralo čas na lezení ;).

Bavilo tě lezení od začátku? Co bylo to, co tě utvrdilo, že jo... že lezení je číslo jedna :).
Chytlo mě to hned. Já vlastně nevím proč, asi že je to takový zajímavý pohyb, občas i trochu hra, a taky že mi to hned od začátku docela šlo.

Jaký byl tvůj výkonnostní růst. Začínal jsi pomalu nebo rovnou vletěl do trénování? A případně tedy jakého?
Ze začátku to byl tak stupeň za rok, ale řekl bych, že to je docela přirozené, zvlášť u dětí. Dva roky jsem navíc chodil jenom jednou týdně a pak dva roky dvakrát týdně plus sem tam jsem s někým byl na bouldrovce.  Do trénování mě nikdo netlačil, to přišlo až nějak později samo, když jsem si řekl, že bych mohl zkusit závodit a viděl jsem, jaká jsem máčka :). Co jsem začal závodit, bylo to na Tendonu, tak jsem si řekl, že bych ho chtěl příští rok vyhrát, což se mi povedlo. Zároveň jsem ten rok jezdil i na ČP, k čemuž mě donutila Marie Dichtlová, a za to jsem jí vážně vděčný. Další rok jsem chtěl být v repre, to se taky povedlo, pak jsem chtěl  vyhrát ČP, a to klaplo taky. Od té doby se v tom plácám, jak to jde.

Byl jsi v juniorské repre. Od kolika? A kam všude jsi vycestoval za závody?
Bylo to od starších áček, věk si moc nevzpomínám, řekl bych +-16. Cestoval jsem všude možně po Evropě, nejvíckrát jsem byl asi v Rakousku. Můj první větší zájezd byla hromadná expedice busem s párem šílených řidičů na MSJ do Edinburghu, to bylo fakt něco. Nejexotičtějším místem, kam jsem se podíval, byl bezesporu Singapur, to byl super zážitek. A v Bulharsku to taky bylo dost zajímavý.



Lezl jsi lano i bouldery?
Ze začátku jenom lano, protože to ještě bouldrové závody pro mládež nebyly, ale pak je zavedli a to jsem jezdil oboje. Snad nikdy jsem to neobjel všechno, ale tak 4-5 závodů ročně to být mohlo.

Světové či evropské závody musí být super motivační. Jak tu atmosféru vnímáš?
Motivační jsou určitě, zvlášť ze začátku. Člověk tam jede a říká si, jaký je silák, a pak nestačí valit oči, jak má hned natečeno, nic neudrží a padá jak moucha, i když mu to dopředu každý říká. Je dobrý, když člověk trénuje  a pak na závodech vidí zlepšení, to motivuje zdaleka nejvíc. Atmosféra na juniorských závodech byla super, tam se ještě všichni nebrali jenom jako konkurence a byla tam sranda. Na SP je to v tomhle ohledu o něco horší.

Jsi na závodech uvolněný? Umíš kontrolovat tlak okolí a sílu vlastního očekávání?
Jak kdy. Občas jsem nervózní, přestože bych nemusel, protože třeba o nic nejde, a jindy je to zase naopak. Snažím se nečekat nic a mít čistou hlavu, ale vždycky se to úplně nepovede. Pár zkažených závodů kvůli hlavě už jsem zažil.

Řekněme, že za půl hoďky jdeš nástoupit  do cesty nebo skupinově na závodní bouldery. Jak se většinou cítíš, jak se připravuješ?
To se většinou začínám rozlézat a nějak duševně připravovat. Rozlez trvá tak 20 minut, potom tam 10 minut postávám a snažím se zůstat v klidu, ale zase ne moc uvolněný, pak to taky neleze. Nakonec ještě vyčůrat, nazout lezečky a jít na to :).

U lana je to o jednom pokusu. V boulderech je pokusů hromada. Ale zase na druhou stranu rozhoduje každý pokus.  Umíš se dostat do pohody, když třeba první dva bouldery nezalezeš ouplně nejlíp?
To mě právě od lana poslední dobou odrazuje, protože něco spleteš a příště bys byl lepší, ale žádné příště není. Na bouldrech se mi líbí, že na každém problému začínám od nuly, především psychicky, a když něco nevylezu, tak nemůžu vědět, jestli to bylo fakt špatný, nebo jsem to třeba dělal správně, ale nebylo dost síly. Navíc tam má člověk možnost opravy za cenu větší únavy, což je fér.

Máš raději závody s lanem nebo bouldery?
Dřív jsem jezdil víc lano, ale jak skončila léta v juniorské repre, tak jsem  přeřadil spíš na boulder, který mě rozhodně baví víc. Člověk si víc zaleze a je to i pohybově o dost zajímavější. A taky to není jenom o síle, ale i o hlavě.



Když se ještě vrátím k tvým začátkům, tak ty jsi měl nedávno nějaké zdravotní problémy. O co šlo?
Těch už jsem měl nepočítaně, ale naštěstí to nebylo nic moc vážného. Už jsem měl problémy s kolenem, zády, prsty, rameny a teď mě pro změnu zase bolí rameno :).

Co byla hlavní příčina? Dalo se tomu nějak předcházet?
Někdy to bylo jasně třeba z přetrénování, nebo nedostatečné kompenzace, ale jindy to bylo z čista jasna. Jednou jsem třeba strčil prst do dírky, zabral a už to bylo - ale být čtyři dny ve Fontáči jako turista taky není k zahození.

Jak probíhalo uzdravování. Co jsi v tom čase dělal?
Když to k něčemu bylo, tak jsem chodil na rehabilitace. Jinak klid a pak pozvolná zátěž, hlavně neskákat do tréninku po hlavě. Jinak jsem dělal věci, na které normálně třeba není tolik času, jako čtení, nebo jiné sporty, když to šlo.

Změnil jsi nějak tréninkovou přípravu?
Víc posiluju celé tělo a snažím se mu "naslouchat". Když něco začne bolet, tak si dát třeba chvíli oraz a nelámat nic přes koleno. Hlavní je zůstat zdravý, aby člověk mohl lézt ještě spoustu let.



No a předpokládám, že už je vše oká a že trénuješ jako ďas :)!
Ještě to moc nehrotím, třeba kampus ještě vynechávám a vyhýbám se i určitým krokům, kde vím, že mě to bolí. Takže zatím jenom lezení a dávám pozor, jestli to třeba nezačíná zase bolet.

Výsledky mluví jasně. Na BW jsi byl těsně druhý a nyní na velké akci 2.kolo Rock Point český pohár v boulderingu jsi vylezl parádní! 2.místo. Jsi spokojený? :)
Na BW jsem šel s tím, že jsem asi 3 týdny předtím nelezl, je to blízko a když mě to bude bolet, tak klidně odstoupím a pojedu dom na oběd. Naštěstí to nebolelo a někam jsem se na té óbrstěně doplácal. Včera to bylo podobný. Nic moc jsem nečekal, protože lezu teprve asi 2 týdny, ale nakonec to všechno nějak klaplo. Nervózní jsem nebyl, protože jsem věděl, že o repre už mi nejde, když jsem nebyl v Lysé, a ve finále mi to i docela sedlo. Určitě jsem měl i trochu štěstí. Spokojen jsem tedy velmi, protože se mi snad poprvé povedlo ve finále prodat, co jsem natrénoval, a nedělal jsem blbosti.

Tři bouldery na tři pokusy. Co ten co jsi nevylezl? V čem byl problém?
Totální temnota :D. Vymyslel jsem 2 programy, ale v každém chyběly tak 3cm, buď musím povyrůst, nebo se naučit víc skákat. Škoda, že skoro nikdo nedokázal rozklíčovat správný program, ale to je asi tím, že u nás na něco takového nejsme moc zvyklí.



Jak se na závody připravuješ? Kdy začínáš s tréninkem?
Já bušim non-stop celej rok, pokud zrovna nemám zranění, nebo si sám nenaordinuju pauzu. Jediné co před závodem dělám, tak je ve čtvrtek lehké lezení a pak v pátek rest a předzávodní pivko.

Máš sestavený tréninkový plán? Kdo ti ho připravuje?
Plán jsem si dělal dřív a to více či méně sám, párkrát jsem ho konzultoval s Tomášem Binterem. Teď už se o takovou pošetilost ani nesnažím, protože mi do toho stejně nakonec něco vleze a pak by to jako celek třeba už vůbec nedávalo smysl. Spíš se snažím trénovat nějak rámcově, něco jako na začátku víc objemu a postupně přejít na kvalitu, nic sofistikovaného.

Daří se ti ho držet? Jaké jsou cíle pro letošní rok?
Když jsem nějaký měl, tak jsem se ho snažil dodržovat za každou cenu, ale to jsem byl ještě mladý a nerozvážný :). Vždycky je důležité reagovat na to, jak se člověk zrovna cítí, a podle toho trénink modifikovat. Cíle jsou pořád stejné, vylézt nějakou těžkou cestu nebo boulder a na závodech zbytečně nechybovat, radši to nedělám moc konkrétní.

S kým nejčastěji trénuješ?
Většinou sám na bouldrovce, ale to je taky tím, že chodím do školy a trénuju většinou v době, kdy ostatní nemůžou. Poslední dobou se ale snažím chodit i s dalšíma lidma. Do skal pak nejčastěji jezdím s Jurášem Šeflem.

Doplňuješ lezecký trénink další aktivitou? Kampus, visy, shyby?
Tak to je snad základ, ne? Když trénuju naplno, chodím na kampus a tak aspoň dvakrát týdně, ale je dobré mít na paměti, že lezení není jenom o tom, kolikrát se člověk zvedne na jedné ruce nebo jak malou lištu uvisí.

TRX. Valíš na něm?
Mám doma jedny samo-domo a občas na tom něco dělám, ale mám podezření, že jsem si na tom loni odvařil ramena. Jinak je to ale supr pomůcka.

Co joga nebo jiná cvičení?
Asi by to bylo dobrý a všehovšudy prospěšný, ale bohužel se nic takového nekoná.

Pojedeš celý ČP boulder kolotoč?
Určitě bych rád, pokud mi v tom něco nebude bránit. Závody jsou to super, hlavně poslední dobou, kdy se leze na velkých profilech a po pěkných chytech.



Pěkný chytáky jsou především díky firmám AIX, Flathold, Makak a Freestone :)!
Proč jsi vlastně nebyl na prvním kole ČP v boulderech? Přišel jsi tak o repre, ne? Nebo je šance, že se tam ještě dostaneš?
Ještě mě pořád docela trápilo rameno a kdybych tam potkal nějaký špatný krok, tak bych měl smůlu. Taky se znám, třeba bych se ve finále nechal strhnout  a ještě si s tím něco udělal. O repre jsem tak bohužel přišel,  což mě mrzí, protože jsem letos chtěl zajet na nějaký SP. Nakonec by asi stačilo, kdybych se v Lysé dostal do finále, ale už se nedá nic dělat. Jedině kdyby mi udělili nějakou výjimku nebo tak něco, ale podobně je na tom třeba Honza Chvála.

Zkusíš vyrazit na nějaký svěťák?
Vzhledem k tomu, že v repre nejspíš nebudu, tak to moc nevidím. Ono platit si licenci, cestu, startovné a ubytování je docela nálož.

A co letos závody s lanem?
Na nějaké se chystám, ale jenom ČP a pak určitě MČR, SP mě moc nelákají. Celkově jsou závody na laně v porovnání s bouldrem dost nuda.

No a co skály :)? Co je pro tebe v lezení top priorita. Trénink, závody, skalní lezení, bouldering?
Tak trénink je tu od toho, aby bylo to ostatní :). Tento rok se budu snažit dostat co nejvíc ven, což jsem si říkal pokaždé, ale jestě se to nepovedlo, tak snad teda letos. Jinak top je u mě momentálně skalní bouldering, ale to ostatní je taky sranda.



Lézt na skalách je samozřejmě supr, ale už je to náročný na čas, cestování a hlavně za dobrýma skálama je potřeba jezdit. Prošmejdil jsem ti deníček :) a našel tam ze zahraničí Frankenjuru, Magic, Chironico a Fontáč. Která oblast tě nejvíc bavila a kam se letos chystáš?
Pravda pravda, tam všude jsem byl, ale v Magicu a Chíru bohužel zatím jen jednou a ve Fontáči jsem vševovšudy lezl tak jeden den. Akorát v té Juře už jsem toho polezl trochu víc. Nejvíc mě zatím bavilo Chíro, Magic, Jura  a Zillertal, ale já jsem vlastně nikde jinde moc nebyl. Teď o velikonocích se chystám do Fontáče a během roku mě určitě čeká nějaká ta Jura a nebo třeba i něco ve Švajcu, když se poštěstí. Akorát toho času je přes rok docela málo, zvlášť když nemůžu moc chybět ve škole.

Sedí ti Jura? Prolezl jsi tam i jiné desiny než ty, co jsi vylezl? Zkoušel jsi i něco těžšího?
Já bych řekl, že dírky mi docela sednou a mám rád, když je cesta úderná, prostě žádná zbytečná omáčka okolo. Mám tam něco rozlezenýho, například Raubrittera 10+/11-, kterýho jsem až na jeden krok dal celýho v kuse, tak to snad letos klapne, ale nakouknul jsem i do dalších pumelenic.



U Odina máš poznámku "až moc". V čem byl problém, že to bylo "až moc" pokusů?
Zkoušel jsem to dost dávno, kdy jsem vynechával jednu přídrž a nedokázal udělat jeden krok, když jsem to lezl na kusovku, to bylo tak 5 pokusů. Pak loni jsem první pokus pokazil hned u druhé presky a v druhém si roztrhl bříško. Nakonec jsem to vylezl po týdnu lezení na první ostrej, když jsem zrovna neměl v žádném prstu díru jak vrata od stodoly. "Až moc" to bylo, protože jsem to určitě mohl vylézt dřív a celou dobu jsem věděl, že na to mám.

Zkus popsat tvoje pocity na skalách během lezení. Jak prožíváš proces, kdy cesta je na lopatě, ale pořád se čistý přelez nedaří.
Někdy, když to nejde, tak je to utrpení toho nejhrubšího zrna, ale jindy má zase člověk čistou hlavu a pak je to super. Při přelezu se snažím na nic nemyslet a jet program úplně automaticky. Když se nedaří, tak ze začátku si říkám, že se to jenom dolaďuje, pak přijde fáze kdy zpochybňuji své fyzické možnosti, dále nastupuje čiré zoufalství a nakonec naprostá odevzdanost osudu :).

Umíš si ve skalách zařvat :)?
Já moc neřvu, maximálně cestou dolů trousím nadávky, ale to spíš tak pro sebe.

Co je pro tebe nejlepší den?
Když všechno klape, jak má, nemusím si s ničím moc lámat hlavu a večer si můžu říct, že to opravdu stálo za to.

Máš ambice, motivaci lézt těžké prdy na skalách?
Nevím jestli ambice, ale motivaci určitě. Baví mě zabírat a přijde mi, že v těch těžších cestách je často i zajímavější lezení. Do skal se přece jezdí bojovat a ne na procházku :).

Co ti víc sedí? Krátký boulderový dardy nebo vytrvalostní pumelenice?
Jsem spíš bouldrista, takže rozhodně úderný dardy. Opakovaně padat někde 30 metrů nad zemí od slaňáku s bandaskama není zrovna můj šálek čaje.



A co písek? Jak jsi na tom s morálem? I když teda na písku je to především o tom, se tam pořádně rozlézt a jezdit tam často. No ale tohle platí vlastně pro jakýkoliv lezení :) Takže co písek :)?
Párkrát jsem tam zajel a docela mě to i baví. S morálem moc problém nemám, ale do vlastního bych se asi padat bál. Navíc většinou lezu lehčí cesty, u kterých je vysoká pravděpodobnost, že je dám na os. Ale určitě je to hodně o hlavě a taky si zvyknout na ten styl lezení, to člověk na bouldrovce nenacvičí.

V deníku se ti houpou dva bouldery nad 8A. Pamatuješ si ještě jejich kroky? Jak dlouho ti daly zabrat abys je mohl zapsat?
Já bych s těma číslama zase tak nemával, kdyby je někdo shodil na 7C+, tak bych si toho možná ani nevšiml. Kroky si pamatuju, ale to já si pamatuju u většiny těžších bouldrů, které jsem dal. Myslím, že oba padly do půl hodiny.

Jak moc je pro tebe důležité číslo? Lezecká obtížnost? Motivuje tě? Podle čeho si vybíráš boulder / cestu?
Tak číslo je určitě jedna z prvních věcí, na kterou se člověk podívá, když jde lézt cestu, o které nic neví. Ale kdybych si měl vybrat, jestli půjdu lézt krásné 7C, nebo hnusné 8A, tak určitě volím hezčí polezenici. Obtížnost jako taková mě určitě motivuje, zvlášť když třeba předtím víc trénuju a pak se něco podaří, tak to nakopne k dalšímu tréninku. Vybírám třeba podle toho, co kdo doporučí nebo jen tak od pohledu. Někdy samozřejmě i podle čísla. Snažím se nevybírat si, co mi sedí, protože je lepší být všestraný, ale já vlastně ani nevím, co mi sedí :-).

Kde to máš rád v Čechách?
Co se týče lezení, tak Petráč, Sněžník, Modřín. Jinde jsem vlastně ani moc nebyl.



A zahraniční oblasti? Kam bys co nejdříve rád vyjel?
Jak jsem říkal dřív, konečně se teď pořádně podívám do Fontáče a dál bych rád pokračoval v objevování švýcarské žuly. Někdy v budoucnu klidně i nějaké to bouldrování na jižní polokouli, nebo třeba USA.

Jak moc je pro tebe lezení důležité?
Moc a moc. K tomu nemám moc co dodat :).

Tvoje ideální představa o roce 2015? Kam vyjet, čeho dosáhnout,  jak se mít :), co dělat...
Já se snažím moc neplánovat a radši si nic nepředstavovat. Ale tak v číslech třeba 8c, 8B a ve skálách být pečenej vařenej. Jinak zdárně pokračovat ve studiu a třeba i potkat nějakou tu bábovku.

Co bys doporučil začínajícím lezcům?
Hodně lízt a pak lízt ještě o něco víc, ale nezačínat hned s kampusem a tak, aby si tělo zvyklo na tu zátěž.

Nebo lezcům, co už lezou déle a chtěli by se zlepšit?
Začít dělat to, co je nebaví, protože to je většinou i to, co jim nejde. Případně vystoupit ze stereotypu a zkusit něco jiného.



Kdo je tvůj vzor (kluk, holka, zahraničí a ČR)?
Přímo vzor jsem nikdy neměl, ale když jsem se do toho lezení nějak víc dostával, tak jsem sjížděl Dosage a tak, takže to byli Sharma, Graham a pak třeba Woods. Ze začátku určitě taky Jirka Baláš a jinak to byli ti velcí a silní lezci, co jsem občas potkával na stěně, jako třeba Olin Klapal nebo Jirous.

No supr :) Od Jirouse tady mám pro tebe pár otázek.

Včera jsi zaválel v Plzni, jak jsi se po závodě cítil?
Měl jsem fakt radost, protože jsem konečně prolomil tu finálovou smůlu, která už se mě nějáký ten pátek drží :). A ani jsem si nepřipadal příliš znaven, holt 3 na 3, to si člověk moc nezaleze ;).

Zajímalo by mě, jak velkou roli u tebe hraje na závodech psychika?
To je u mě určitě hlavní faktor. Když jsem nervózní, nebo se nechám rozhodit tím, že se něco nepovede, tak to nedokážu pořádně promyslet a třeba jedu úplně špatnej program a pak to taky špatně dopadá. Když jsem v pohodě, tak už jde hlavně o to, jak mám natrénováno.

Potřebuješ se v izolaci hodně rozlejzat, nebo se stačí jen protáhnout, prostrečovat?
Moc to nepřeháním. Hlavně pořádně rozhýbat všechny klouby a, pokud možno, aktivovat všechny svaly, to bych řekl, že na bouldry úplně stačí.

Jak to máš s lezením ve skalách a kde vidíš svoji budoucnost? Chceš víc závodit nebo lézt na skalách?
Vím, že na úroveň, aby to na SP nějak dobře dopadlo, se asi jen tak nedostanu, takže to chci směřovat hlavně na skály, ale u nás na závody rozhodně jezdit chci. A až budu na závodění moc starej, tak mi stejně nic jiného než skály nezbude :).



A když už jsme u těch závodů... loni jsi byl v repre s lanem, ale chtěl jsi být v bouldr repre, jak je to letos a kterým směrem cílíš?
Na repre s lanem jsem zanevřel, protože jsem si uvědomil, že závody na laně mě vlastně moc nebaví. Letos jsem se chtěl do Bouldrrepre dostat, ale bohužel to kvůli tomu ramenu nevyšlo, tak budu muset ještě zabušit a třeba to vyjde příště. Ale kdybych dostal možnost se nějakého boulder SP zúčastnit, tak bych asi moc neváhal.

Bylo by fajn kdyby někdo došáhl Martinových (Stráník) kvalit. Je pro tebe Martin motivací? Nebo co a kdo tě motivuje?
Motivuju se především sám. Když vím, že se chci zlepšit, tak taky musím zabrat, jinak to holt nejde. Martin je určitě motivace a myslím, že nejenom pro mě, protože každý vidí, kam se ještě dá posouvat. Zatím je ale před náma všema máslíčkama o dost napřed.

Tvůj brácha hodně leze a zdá se že bude krutej. Jak se podílíš na jeho tréninku?
Na pořádnej trénink je ještě mladej, ale snažím se, aby lezl tak 4-5krát do týdne. Někdy mu třeba vymýšlím bouldry nebo ho komanduju při lezení na laně. Jemu se kritika moc nelíbí, ale lezení ho baví hodně, tak mu to snad vydrží. Ale taky je dost malej, takže to má občas docela těžký, což si spousta lidí neuvědomuje a jenom říká, že je lehkej.

Už tě brácha v něčem přelezl?
Jednou v jednom 7C, který dal hned. Bylo to takový nakulení na Petráči a já jsem se tam mořil asi 15 minut.



Je mi jasný, že asi nevyklopíš jak a kolik ti Adidas dává, ale stejně...zkus naznačit! Nezacvakali by ti třeba závody v Číně nebo USA? Nebo nějakej trip do skal?
Adidas dává hlavně výbavu a pak jsou tam ruzný bonusy. Na závody bych to úplně neviděl, holt nejsem stár světovýho formátu. Trip do skal asi spíš, zeptám se a uvidíme, třeba se podívam do Rocklands ;).

Máš od nich nějaký omezení jako že tě nikdo jinej nesmí sponzorovat nebo tak něco?
Určitě bych nemohl mít sponzora, který by mi dával oblečení, což je docela pochopitelný, ale jinak je to ok. Třeba sponzora na lezecký vybavení bych určitě mít mohl, takže teď čekám kupu nabídek :).

Co bábovky? Chceš lezkyni nebo raději, aby na tebe čekala doma a měla navařeno?
Bábovky mám rád, ale jenom ty, kde je hodně hnědýho :D. Jinak zatím mě tohle jaksi míjelo, ale tak třeba se to zlomí a já nějakou potkám. Určitě na 100 % lezkyni, co já bych s ní jinak dělal, to bysme se snad vůbec neviděli. A určitě by bylo fajn, kdyby uměla vařit.

Díky Jiřino za otázky :)!
A poslední otázka ode mě...Koho by jsi doporučil na příští rozhovor?
Co třeba zrovna ten Olin?

No může být :) je zaměřený už dlouho :).
Díky za rozhovor!
Oliváč

Deníček ZDE
Profil na FB
Honzu sponzorujou Adidas, Big-wall a Horoguru

To je zase rodinka co :)? Honza už to drtí hodně do oblak a malý Marin i přes svojí zatím malou výšku drtí jednu těžkou cestu / boulder za druhým. Tyhle mlaďoši jsou prostě mela. Rostou před očima a neustále se zlepšujou. Super! Čas letí a z řady z nás se teda stávají pořádný páprdové :). Jsem nad tím tuhle diskutil s malou Domčou a vyplynulo z toho, že každým rokem jsme starší a starší...Rok od roku :)
No a to tedy znamená, že jsme takový Rokeři :). No a to je teda jako dost dobrý! Bejt pořádnej Roker, to jsem vždycky chtěl :) Roker co leze a pořád ho lezení baví. A rokerů je nás spousta :).
Takže se držte a jeďte na Rocku Rok!