Nejnovější komentáře

Autor: Klára Kušková28.03. 09:04
Autor: Karin Slunečková27.01. 21:06
Autor: Petr Černocký22.01. 13:13
Autor: Petr Černocký22.01. 13:11
Autor: Karina13.01. 10:20

BB - najdi si svou akci...

<Březen '24>
poútstčtsone
 1 2 3
 4 5 6 7 8 910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder Boj 2024

22.01.Bboj č.2Výsledky
19.02.Bboj č.3Výsledky

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816

BOULDER   POHYB  
28. 3.  9 - 22  zavřeno
29. 3.  9 - 22  zavřeno
30. 3.  9 - 22  9 - 19
31. 3.  9 - 22  9 - 19
1. 4.   9 - 22  9 - 19

OTEVÍRACÍ DOBA - STĚNA

Pondělí - Čtvrtek
9:00 - 14:30 & 17:45 - 22:00
Pátek
9:00 - 14:30 & 16:45 - 22:00
Sobota - Neděle
9:00 - 22:00

OTEVÍRACÍ DOBA - POHYBOVKA

sobota 23. 3. .: 9:00 - 14:00
neděle 24. 3. .: 9:00 - 19:00

OTEVÍRACÍ DOBA - BAR

Pondělí - Neděle
9:00 - 22:00

Vstupné:

Dospělí
180 Kč

Děti
130 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa

Nutné přezuvky s sebou!
 
praha
foto

22.02.2016 14:15

Míša Drlíková

foto

Francie, Slunce, parádní skály, lezení, občas zima, Míša, Roman a Michele Bret. To je jsou jasný synonyma, které mě naskakují když vidím jméno Míša Drlíková. Míša je hvězdice stálice :) a je moc prima, že svolila k pokecu na boulder.cz. Rozhovor jsme zbouchali společně s Adamem Fialou a v tomto tandemu budeme věřím bouchat další a další rozhovory. Do týmu jak už jsem psal se přidal i Jozva Hyžný, který přislíbil jeden rozhovor měsíčně a to je super. Přidá se někdo další? Dveře BB redakce jsou dokořán :)! 
No ale teď máme pondělí a Míšu na startu. Takže jdeme na to. Začneme na tři...TŘI!




Takže zásadní výkop pro rozhovor udělal Adam:

Ahoj Míšo! První otázka je stejná pro všechny – klasika na boulder.cz :-) – jaká je tvá váha, výška a obvod bicáku?
53, 172 a bicák jsem si nikdy neměřila... až teď..28cm... stejně jako předloktí.
 
Jak se máš a kde se teď zrovna nacházíš?

Zrovna kosím v Olianě... z Francie jsme museli odjet, po suché a teplé zimě jsme se zrovna s příjezdem trefili do silných dešťů ... spousta skal kompletně zatekla... včetně Legeru. Ale Španělsko jsme na začátek jara stejně plánovali, jen teploty jsem si představovala jinak.
 
Pro toho kdo tě nááhodou nezná – zkus se představit, prozraď nám, jak pracuješ, kde žiješ, s kým žiješ a kde lezeš :-).

No, rozměry už jsem udala a to, že velkou část roku žiju a lezu ve Francii asi z rozhovoru vyplyne. Jedno francouzské přísloví říká : "Qui a deux maisons, perd la raison " ( Kdo má dva domy, ztrácí rozum), já mám už pár let tři a docela to funguje. Dolní Domaslavice na severní Moravě, Bonnieux v Provence a jedno bydliště mobilní - červenou dodávku. Všechny je už přes dvacet let sdílím s Romanem. A o práci se nebavme, neděláme rozhovor pro Hospodářské noviny...
 



S tvým životním a lezeckým parťákem Romanem vedete ne zrovna běžný – (pracujete a) žijete většinu roku ve Francii. Zkus nám popsat, jak váš život ve Francii začal.
Začali jsme jako většina ostatních - výlety za lezením na jih, Buoux bylo kdysi skoro povinné a nám se tam ze všech skal líbilo nejvíc. Jednou nás kamarád poprosil, jestli bychom mu dodávkou neodvezli do Francie kolo...pobýval zrovna v Bonnieux u Michela... když jsme kolo dovezli, Michel nás pozval nejdřív na skleničku, pak na večeři... a dodnes se nás už nemůže zbavit. To bylo v roce 1995. Pro nás určitě osudové setkání a začátek krásného přátelství.
 
Pořád (pracujete a) bydlíte u Michela, patrona ostravských lezců v Buoux? Jestli ano, tak jak se má?

Michel už je jako člen naší rodiny. Pobýváme u něj docela často. Má se pořád dobře, chtěla bych se ve svých 77 letech mít taky tak... vždyť on skoro vůbec nestárne!


 
Zkus mi popsat typický průběh vašeho roku. Kolik dní trávíte na skalách, kolik nocí spíte v autě?
Nemáme typický průběh roku, program se většinou řídí prací. Pravidlem je ale jaro a podzim ve Francii a léto a zima v Česku. Na skalách naštěstí trávíme času dost... i když bychom rádi více:) Co se týče spaní v autě, nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že v něm spíme 8 měsíců v roce.
 
Hodně lidí by mohlo říct, že si žijete takový lezecký sen. Jaké jsou výhody a nevýhody vašeho životního stylu?

Lezecký sen :) jen škoda, že takový pozdní... dnešní mladí to mají daleko lepší. My jsme ještě zamlada neznali heslo Climb now, work later, a tak jsme nejlepší lezecké roky chodili do školy a pracovali. Výhody jsou jasné ... žijeme si opravdu život jaký chceme a jaký si ho uděláme. Všechno ale něco stojí. Já mám největší problém opustit doma rodinu.. a s věkem se to horší. Další nevýhodou je nejistá budoucnost.. kdo ji ale má jistou?
  
Ještě jedna otázka na váš společný život – s Romanem spolu lezete i pracujete. Sto procent času trávíte spolu (jestli ne, tak mě oprav :-). Prostě nerozlučná dvojka! To taky není v dnešní době zvykem…souhlasíš? Jaké je vaše soužití?

Asi není, ale mi to přijde úplně normální. Partnerské vztahy většinou umřou na nudu, a s tím my problém nemáme. Navíc jsme ve většině vlastností protiklady, které se přitahují a doplňují. A platí to i pro lezení a práci. To samozřejmě neznamená, že se nehádáme.. ale rádi se udobřujeme.



Tak a teď už k lezení! Vím, že jako hodně lezců z Ostravska jsi začínala na Slovensku…

První můj lezecký zájezd byl na Porubku - ve třeťáku na gymplu. Hned mě to chytlo, koupila jsem si kopačky, nechala je podlepit protektorovací gumou, sehnala si sedák a už se jezdilo... Manín, Sulov ( tenkrát ještě strašidelně neodjištěný), Štramberk, výlety do neznáma na Dreveník nebo do Srbska. Jezdilo se tenkrát spíš za dobrodružstvím, než za sportovními výkony.
 
Kdy přišel první výjezd ven? A kdy jsi začala lézt „výkonnostně“?

Vyrazili jsme hned v létě v devadesátém... se svým tehdejším přítelem stopem do Arca. Chtěli jsme lézt v Massone, ale zrovna ho přejišťovali, tak jsme lezli ve starém Arcu u kempů. Byla to docela hrůza, vedro, každodenní bouřky, neměli jsme stan, ani peníze na kemp, pořád nás naháněli policajti. Z Česka na zádech jsme si vezli všechno jídlo ( chleba nám samozřejmě v tom vlhku zplesnivěl a zkrmili jsme ho místnímu koni) a všechny peníze jsme utratili za lezečky a expresky. Taky na Frankenjuru stopem mám docela silné zážitky. Pak jsem si raději našla kluka s autem :)
" Výkonnostně " jsem začala až po škole ( promovala jsem v roce 95), dřív na to nebylo moc času. Studovala jsem sice v Brně, ale v té době jsem brala lezení jen jako zábavu. Stejně to vypadalo s tréninkem - dvakrát týdně večer do Freesportu, abych se trochu hýbala, bez nějakého systému nebo cíle.

 
V Ostravě se tenkrát trénovalo hlavně na stěně na Eliasu a v Havířově na Impulsu. S kým jste v té době nejvíc trénovali? Zkus nám popsat tehdejší lezeckou scénu :-).

No, v Havířově se trénovalo už dávno před Impulsem - na půdě u Vency Zembola, na žebříku u Latioků, v posilovně ve sklepě u Macečka, na mostě v Albrechticích a zídce u Permonu. Je ale pravda, že Impuls pro mě znamenal začátek toho pravého tréninku. Na Eliassu jsem lezla jen párkrát, vždycky tam bylo plno lidí a prudili házenkáři. Trénovali jsme většinou sami - dopoledne, abychom měli dost prostoru na trénink vytrvalosti. Pro zpestření jsme dávali "boulderink" v partičce, nejvíce asi s Jardou Jursou a Šípkem. Často jezdila na víkendy Lenka Mičicová s Mirem Pialou. V té době (1996 - 2004) na Impulsu jen málo lidí trénovalo tolik, co my, snad jen Tomanec a Činčis. Ráda na tu dobu vzpomínám a z toho tréninku těžím dodnes. Super byly taky tréninky na starém Bloku, se Sašou. To jsem konečně k vytrvalosti natrénovala i trochu síly.
 
V roce 1999 jsi přelezla Hranu 1624 na Súlově. Vybavuješ si ještě, jak jsi cestu pokusovala? A vzpomněla by sis na kroky? :-)

Jestli mě paměť neklame, bylo to v roce 1996, koncem července. A nepokusovala jsem ji, nacvičila jsem ji tak dokonale ( 3x za sebou za jeden den TR), že jsem ji vylezla hned prvním pokusem :) ale nahoře jsem nemohla cvaknout ( cvakání řetězu jsem si s horním nemohla nacvičit) a chytla jsem expresku... a tak jsem si to dala hned ještě jednou, čistě, pod dohledem etické komise RT. Kroky si zhruba pamatuju, jako u jedné z mála přelezených cest, většinou je totiž brzy po přelezu zapomenu.


 
Pak přišlo Buoux a život a práce u Michela. Lezení v Buoux je dost specifické. Jezdíte tam ještě? Leze tam hodně lidí?

V Buoux už lezeme málo, jsem ráda, že jsem si tam vylezla skoro všechno, co jsem chtěla a mohla. Byla to krásná doba, teď se ale lezením daleko víc bavím. A to nemluvím o Romanovi... ten by stejně už nikam nestrčil prsty. Lidi ale do Buoux jezdí pořád, hlavně na lehčí cesty, ty jsou tam podle mně nejlepší ve Francii. A i pro siláky mají přelezy cest v Buoux velkou váhu... ví se, že 8b v Buoux nevyleze kdekdo!
 
V Buouxu jsi vylezla cesty až do stupně 8b. Jaká ti dala nejvíc zabrat?

Jednoznačně Réve de papillon, moje noční můra:) A to byla u nás kdysi považována za lehké 8a pro holky... zkus to dneska říct někomu ve Francii!
 
Tabou Zizi za 8b – o čem ta cesta je? Představuju si miniaturní ostré dírky a žádné nohy:-).

Tabou Zizi je hlavně o tom vylézt Tabou (8a+), však mi Havlík říkal, ať to lezu rovnou až nahoru... no neposlechla jsem ho... A Tabou je o pořádných fixech po docela dobrých dvouprdách na první články, i nohy tam nějaké jsou, je to hrubá atletika, žádné plazení v kolmáči. Jedna z nejvytrvalostnějších cest v Buoux, a nejsekanějších. Nejzvrhlejší je výměna v třech vyvrtaných jednoprstovkách vedle sebe. Po první délce je dobrý odpočinek a ta druhá je typické bouxské lezení v šedé skále s cruxem za malou dírku a mikrolištu. V druhé délce jsem nikdy nespadla, padala jsem pořád na stejném místě jako při pokusech v Tabou, v dlouhém kroku do leva u předposledního.
 
Buoux a většina lezení na Slovensku jsou kolmáče. Považuješ technické lezení za svoji doménu? Nebo ses časem přeorientovala na sportovní prásky, jaké jsou v St. Legére a dalších „moderních“ oblastech?

Těžké cesty v Buoux právě nejsou vůbec technické - prostě zašroubuješ prsty a zarveš, to, že stojíš na ničem, není technika. V převise s krápníkama je na technické finesy daleko více prostoru. Já se snažím lézt všude, ale extrémy - úplné kolmáče nebo stropy nevyhledávám.
 


Jaké jsou tvoje slabé a silné stránky?
Mám slabé tělo a ramena. Jsem zoufale statická a nebaví mě dlouho v cestách odpočívat. Nemám moc trpělivosti na vymýšlení metod. Neumím patovat. Mám relativně silné prsty a slušnou střednědobou vytrvalost ( rési). Dokážu lézt " a muerte", to jsem se naučila právě v Havířově.
 
Z toho co vím, většinu roku trávíte na skalách a na překližce lezete „jenom“ přes zimu. Trénujete nějak sílu i během vaší skalní sezóny? Říká se, že na skalách se slábne…

Když nemůžu lézt, visím a shybuju na liště, jen abych úplně nevypadla z formy. A to slábnutí na skalách na dlouhých výjezdnech je spíš únava z opotřebování, zimy, nedostatku pohodlí... pro výkon by bylo určitě lepší lézt na domácích skalkách, potom si dát teplou sprchu a když prší, jít zatrénovat na bouldrovku... já to ale tak nemám...
 

Po Buouxu jste začali jezdit do St. Legére. To musel být docela těžký přechod:-).
Určitě lehčí, než by byl z Legeru zpátky na Buoux. Konečně jsme mohli uplatnit natrénovanou vytrvalost, stačilo jen pochopit, jak chytat stisky a všude nacpat kozí nohy. A pro Romana byl přechod do Legeru požehnáním.
 
V Legeru přišla další 8b – Abregenief, La Réserve. Jaké bylo pokusování cest v úplně jiném stylu? Daly ti zabrat více než Buouxské dardy? Kde je pro tebe lezení „ve výsledku“ těžší?

Daleko méně stresující a zdaleka ne tak bolestivé. V "Brežněvovi" jsem pokusovala, dokud byla síla, v Tabou, dokud jsem si nedorvala prsty do krve. Taky je to u vytrvalostních cest daleko větší zábava, člověk aspoň spadne unavený... v " Papillonech" jsem třeba desetkrát za sebou padala u třetí expresky...Jsem docela ráda, že mám etapu Buoux už za sebou :) Navíc určitě hrálo roli to, že když jsem lezla cesty v Buoux, lezla jsem skoro za svými limity, ty přelezy byly vydřené - tedy, ty první. Choucu jsem na jaře 2005 po super zimním silovém tréninku na Bloku mrskla skoro jak nic :). A díky rychlosti přelezu a vyjímečnosti cesty si právě Choucy vážím nejvíc. Takže jednoznačně - Buoux je těžší.


 
Když už jdu po těch 8b:-). Další zápis vidím v Olianě – Marroncita 8b - a je to jedna z mála cest, u které nemáš dodatek „soft“. Oliana – dlouhé a vytrvalostní prásky. To ti musí sedět, ne? Nebo se pletu? :-)

Fakt nemám?  Ale mám tam komentář, že mám vylezených pár stejně těžkých 8a+... Hyperdlouhé prásky, jako jsou v Olianě , nemusím. 50 metrů je už moc, mi stačí 30, 35. Neumím a nebaví mě v cestách moc stát a vyklepávat.Teď jsme se sem vrátili a moc se mi do těch maratónů nechce :(. Naštěstí zrovna Maroncita není tak dlouhá, třetina cesty je nástup za 7a, pak intenzivní silově vytrvalostní pasáž, odpočinek a klasický olianovský dolez po šedé "rýži". Spíše teda " rési" charakter, což je styl, co mi sedí nejvíc.
 
 Jak se vám vůbec líbí Španělsko? Ve srovnání s Francií?

Francie je "doma" , Špáňo je klasická dovolená, nejezdíme tam moc, ale když už vyjedem, nechce se nám zpátky. Geniální je hlavně ta spousta nových oblastí a cest. Jako země se mi ale daleko více líbí Francie, je taková malebnější. Co se samotného lezení týče, díky popularitě Španělska nejsou francouzské skalky tak přelidněné, nestojí se fronty na cesty ( kromě Ceüze v létě) - zrovna v Olianě to může být masakr.
 
Neuvažujete o stěhování dál na západ? Přece jen, ve Francii už musíte mít kopu cest přelezenou…

Prolezené máme oblasti " kolem baráku", ještě jsme ale pořádně nelezli v okolí Nice, Montpellier, máme plány ve Verdonu... ne , další domov už si hledat nechceme.
 
Zajímalo by mě jak je to s tou pověstnou nepřístupností francouzů… vážně neumí anglicky nebo se jenom nechtějí bavit s cizinci? :-)

Je to asi obojí, ale s cizinci se nebaví většinou jen Francouzi, kteří necestují... a tudíž nemluví anglicky...když to nepotřebují. Ani se jim vlastně nedivím, moje angličtina se pomalu dostává na úroveň základní školy... zrovna to teď testuju :( A taky záleží na tom, odkud ti Francouzi jsou, nejméně přístupní jsou zrovna ti z Vaucluse nebo Savojska, v Nice nebo na severu Francie mi přišli docela přítulní.
 
Mezi francouzi máte určitě kopu kamarádů. Vidíš nějaký rozdíl mezi nimi a námi?

Hlavní rozdíl je, že oni mají ty skály... Francouz může lézt a přitom žít úplně normální život - rodina, práce. Spousta Francouzů vůbec necestuje, lezou v týdnu odpoledne , o víkendech a dvakrát ročně vyrazí na týden na dovolenou, přesto jsou celý rok na skalách. Nejlepší to mají zaměstnanci ve školství - pracují 14-16 hodin týdně, většinou ve středu mají volno a každé dva měsíce dva týdny prázdniny, plus samozřejmě dva měsíce v létě. To je sen!
 
Máte nějaké plány podívat se někam mimo západní Evropu? Poslední dobou je v kurzu sever – co třeba Flatanger? :-)

Roman už zjišťoval, jak by se tam nejlépe jelo :) Ale Flatanger je na léto a já jsem ráda v létě doma ... Lákalo by nás spíš Turecko a Řecko, ale zrovna teď to možná není nejlepší doba, navíc bychom to asi pojali jako dlouhý trip autem a letos na něj nebude čas.
 
Když jsme u těch plánů:-) Chcete se někdy vrátit nastálo do Čech? Dovedete si to vůbec ještě představit? :-)

Na stará kolena nám asi nic jiného nezbyde :) Ale představit si to dovedu krásně... budem v Domaškách pěstovat brambory a rajčata a chovat kozy... jen doufám, že to bude za dlouho !


 
Máš nějakou vysněnou cestu? Něco po čem by sis mohla říct – tohle až vylezu, tak můžu skončit s lezením :-).

Z lezení se málokdy odchází v nejlepší formě, spíš si řeknu- až už tohle nevylezu, můžu skončit s lezením! A vysněné cesty jsem měla kdysi, v Buoux :) Teď mám jen více, či méně reálné projekty.
 
S Romanem asi dost často zkoušíte stejné cesty… kdo z vás vymýšlí lepší programy? :-)

Každý z nás vymýšlí super programy pro toho druhého - které ten pak nedokáže zrealizovat :) Roman moje metody zásadně nezkouší ... "metody pro trpaslíky", já zase často neudělám jeho radikální přešah přes půlku stěny. Roman je na hledání softvéru trpělivější, hlavně super hledá kolena, ale třeba na fleše mi vždycky poradí blbě...:)
 
V čem jsi lepší než Roman a co naopak umí lépe on?

Asi jako u většiny lezeckých párů - on je na paže, já na prsty. A je víc v klidu v takových těch lahůdkách - v koutech, spárách, rozchrastaných plotnách..... tam já šílím. Já mu to zase natřu v dírkách a u Peníků na bouldrovce:)
 
Zařazujete někdy vůbec do vašich výjezdů bouldrové oblasti? Slyšel jsem, že jste byli v Albaracínu… jak se vám tam líbilo?

Totálně mylná informace! NIKDY jsme nebyli bouldrovat... a je to škoda, musíme to napravit... jenže my se hrozně bojíme padat a nemáme ani bouldrmatku. ( Zrovna dneska slyšel Roman nadávat Dava Grahama, jak se bojí na laně :))
 
Jaké máte záliby kromě lezení?

U Romana vede kytara, můj nejoblíbenější koníček jsou vycházky se psem ( když jsme doma, tak nám sestra šoupne psa na "prázdniny"). Už spoustu let se bavíme renovací a zvelebováním domova. Doma v Česku žiju takový jiný život - pracuju na zahradě, peču buchty, dělám marmelády, renovuju starý nábytek. Na výjezdech si nedovedu představit večer bez knížky - většinou nějakého krváku, kterými nás zásobuje Seb. O restech rádi turistikujeme. Na jiné sporty moc nezbývá čas, ale ráda si zaplavu a pokud je sníh, vyrážíme na běžky.
 
Míšo, díky za rozhovor. Ještě se zeptám, koho bys doporučila na příště?

Třeba LeGendu, s tím bych sama ráda pokecala, ale nikdy na to není čas... Nebo Věrku Kotasovou.

Adam

Super čuper pokec a ještě ho doplním zopár otázkama. Míšu jsem předlouuuho neviděl a klobouk dolů, že pořád jede kudlu!
 
Dlouuuho jsme se neviděli! Měli bychom to někde na skalách napravit. Tak prozraď co je teď top francouzská oblast?

Jo, už je to let ,co tě čekáme! Nic tak rozsáhlého jako Leger se neobjevilo. Mezi silákama teď hodně frčí Ramirole ve Verdonu, ale to je jen jeden sektor, i když monstrózní. Jen je třeba vystihnout dobu, kdy je suchý, a to bývá až v létě.
 
Jelikož se s místňákama už dobře znáte, tak vymetáte různé tajné oblasti, které si syslí. Mají jich ještě asi hodně co?

Mají jich dost, spousta z nich jsou ale opravdu skalky lokálního významu. Často jsou tajné proto, že tam není lezení povoleno, ne proto, že by si místní syslili cesty před cizinci. Převratné by bylo třeba povolení lezení v roklích Ardéche, tam je potenciál obrovský,  je to ale bohužel sci-fi, ochranáři ptactva jsou v přesile. Je smutné, že nikomu nevadí turisti, kaňonáři, lodičkáři, ani lovci, kteří skoro každý týden někoho zastřelí, ale právě lezci, kteří se většinou chovají k přírodě s respektem :(
 
Jaká byla naposledy odtajněná oblast, která donedávna byla přísně tajná? Změnila se ta oblast nájezdníkama?

Třeba Mollans sur Ouvéze, 10 kiláků od Legeru. Už je oficiálně povolena, ale nájezdy se nekonají ... není tam dost lehkých cest. Předloni taky vyšel v Grimperu kompletní průvodce po "sportovních" oblastech ve Verdonu, takové " odtajnění". Hodně se to kritizovalo, že tam teď budou návaly... a není tam pořád nikdo. Verdon je totiž taková nekomerční divočina, cesty jsou divně odjištěné, chyty neočištěné a neoznačené maglajzem, přístupy dlouhé a nejasné, počasí nestálé.
 

Adam už se zmínil o Michelovi. Postavil nějaký další altán? Jezdí k němu ještě nějací Čehůni?
Od té doby, co jsi tam byl určitě ubytovací kapacity navýšil... a Čechů už moc nejezdí, jen občas nějací nostalgičtí buouxisti. Myslím, že mu to chybí...
 
Buoux je tvrdá oblast. Dost podobná Frankenjuře a tam jsem teda taky nebyl staletí. Kdy jsi tam byla naposledy ty?

Naposledy jsem dostala výprask na Face Ouest tak před dvěma lety... ve stylu... zkusím 8a... nejde, neva, 7c+ .. taky nic, tak 7c... sakra, kde je chyba?... Ale byla blbá podmínka...A občas tam zajdem na lehké cesty, jen tak pro radost, ty tam jsou stejně nejhezčí.
 
Co Vampíři? Už tě to neláká? Nebo jsi do toho někdy v nedávné minulosti nalezla? A nalezeš ještě?

Byla jsem v tom kdysi jednou... a nešlo. Od té doby jsem se neodvážila. Lezení v Buoux totiž vyžaduje aklimatizaci, je třeba tam chvíli lézt, než se člověk pustí do extrému. A Vampíři jsou navíc strašně do ramen, na to jsem slabá. Ale určitě neříkám, že neláká a že nenalezu.
 
Co Roman? Jakpak se nám na skalách zlepšil :)? Jsi na něj přísná a tlačíš ho do přelezů?!

Tlačím ho hlavně do tréninku! A zlepšovat se začal okamžitě, jak jsme přestali lézt v Buoux.
 

Na 8a docela často píšou o Cathy W. Vídáte se? To je teda babice! Furt si leze osmajda a vymetá kde co. Co Seb? Jak jemu to leze?
Jo, Cathy, to je totální UFO. Vídáme se jen občas, oni jsou na nás příliš speed, objeví novou oblast a než my tam dorazíme, oni už mají všechno přelezené. Jsou to stroje na přelezy. Šílené je na nich hlavně ježdění za lezením... rekord byly loni víkendy v Rodellaru ( mají to 1000km), Seb  najede skoro 80 tisíc ročně. Ale lezou jak kuny, zvlášť Kti, Seb leze většinou tak 3 stupně pod svým maximem. Kti měla loni na dosah 8b+ v Pic Saint Loup ( stejně by ho asi shodila na b), ale natáhla si v kozí noze kolenní vazy, tak to čeká letos.
 
Potkáváte celou řadu lezeckých osobností. Kdo je momentálně na špici francouzského sportovního lezení? Fido?! :)

Ještě ne, ale pracuje na tom :) Největší drtič na skalách je momentálně asi Seb Bouin, toho vídáme docela často a vždycky čumíme, jak mu to leze.
 
Vídáte se vlastně s Fidem? Navštěvujete ty jeho sektory? Jaký to tam má :)?

Fida potkáváme, pokud jedem lézt k Nice, on za náma do Legeru nechce ( jednou byl v Lourmarin, abych mu nekřivdila) A má to tam super:)! Hlavně - a to je pro něho největší výhoda- má spoustu kvalitních skal do hodiny cesty od domu, proto nikam jinam nejezdí. Kdo hledá moderní (občas sekané) atletické cesty po krápnících do převisu v krásné skále, určitě v Nice nebude zklamaný. Nám tam trochu vadí přílišná blízkost civilizace, člověk je pořád ve městě.
 
Adam zmínil Leger. Je tam ještě potenciál na nové cesty? Vznikl před lety velký zadní sektor a jsou tam ještě další možnosti?

Nové cesty pořád vznikají (hlavně ty těžké), ale moc místa už tam není. Spíš se odjišťují menší oblasti v blízkém okolí. I v samotném Legeru jsou ale méně známé sektory, třeba Simpsoni, nebo Kaňon... takové speciální, ale béčka i céčka tam jsou.


 
Francie a Španělsko jsou v tomhle neuvěřitelný. Jedeš, míjíš bomba skály, ale NIC na nich nevede...Místní české frézy by to tam rozvrtaly zleva doprava a pak dodělaly tisíc a jednu variantu. Je vlastně nějaká oblast, která je taky podobně “vyvariantovaná” :)?

Ve Španělsku to možná tak je, ale pokud ve Francii uvidíš skálu k lezení, na kterou nic nevede, znamená to, že je tam alespoň potenciální možnost zahnízdění nějakého opeřence a tudíž se tam lézt nesmí ( na to Frantíci někdy kašlou, ale takové skály zase většinou nevidíš). Jinak jsou urćitě francouzské frézy stejně výkonné a nadržené, jako ty české. A v jeskyni v Blavet můžeš volně kombinovat kterýkoli nástup a výlez, chybí už jen přidat SD start, v Peillonu taky kombinují jak se dá... a to jsou jenom oblasti, které znám. I v Legeru už nějaké varianty vznikly.
 
A co mlaďoši? Roztrhl se s nima pytel a ještě stopro roztrhne. Hromada nových a nových lidí začíná lézt a hlavně jsou definovaný maxima obtížností hrozně vysoko...Koho takto vnímáš, ale ještě není tak světově proslavený?

Zdá se to divné, ale my na těch skalách zase tolik těch nabušených mlaďochů nepotkáváme... asi nejezdíme do těch správných oblastí. Budu to teď sledovat v  Olianě :) Zatím jen Woods a Graham... jsou to ještě mlaďoši? asi už ne! Proti minulosti je jen daleko více lidí v cestách od 8a do 8b. A daleko více silných bab. Z francouzských mlaďochů jsme potkávali jen Enza Odda ( než odjel spárařit do Ameriky) a mladé Tribouty, nikdy jsme neviděli démona Loica Zahaniho - toho ale neviděl nikdo...Daleko častěji potkáváme takové ty skalní dinosaury, kteří i hrubě po čtyřicítce pořád mastí těžké prásky, až do 9a... třeba Olivier Fourbet nebo Yann Ghesquiers.
 
A jak to poslední dobou leze tobě a Romanovi? V Přelezech jsi se objevila s ajdama a myslím, že i proběhlo béčko. Je to tak? Lákají tě stále těžké věci anebo to bereš pohodově?

To víš, že lákají... ale já ani ty áčka nelezu zase tak úplně napohodu. I když se mi na zaćátku loňské sezóny podařilo béčko, byl loňský rok lezecky fakt mizerný a letos to budem muset zlepšit.
 
Ambice na b+? Nějaká konkrétní cesta? Nebo dokonce cejdo?

To je otázka položená ve špatný moment - na začátku sezóny jsem vždycky pokorná a bez přemrštěných ambicí. Ve stavu top formy bych si na b+ troufla ( neříkám, že vylezla)... ale bude top forma?
 
Adam už se ptal na trénink. Zeptám se ještě jednou :). Držíte nějaký systém? Radíš se s někým o stavbě tréninku? Co je to co ti jde nejlépe?

Systém už pár let máme zcela pravidelný - dva měsíce silové přípravy v létě a dva v zimě. Většinou bouldrujeme ( my tomu tak říkáme) u Penovců, doma to doplňujeme shybama, TRX a lištou. Vytrvalost pak doladíme na skalách. Raději se s nikým neradím, stejně na pořádný trénink nemám čas... je to tak, že když si člověk zvykne a konečně ten trénink začíná vypadat, jedem do Francie. Ale své výhody to má - nepřetrénujeme se :) V našem věku už si člověk musí dávat pozor, eventuální zranění v tréninku nebo při zkoušení těžké cesty se už nehojí tak lehce jako u dvacetiletých...
 
Co Frankenjura? Chystáte se tam letos? Podobnost Buoux tam je :).

Se divím, že pořád platím za specialistku na Buoux :) A kdo jiný by měl být :)! Do Jury bych ráda, pokud bude chladné léto... loni jsme se tam stavili po cestě z Francie a byly třicítky.

Oba nejíte maso. Je to tak? Na čem žijete? Prozraď nějaký ze svých top jídel.
Velkou část roku žijeme na zeleninových salátech se semínkama. Každý den mrkev - pro barvu :), hodně ovoce. Pokud je zima a tělo si žádá teplou stravu, střídáme pravidelně rýžové a těstovinové vlny...se spoustou zeleniny. Oba rádi vaříme, zvládneme svíčkovou (bez masa:)) i sushi. Já jsem závislá na sladkém, zvláště na čokoládě a sušenkách Digestive ... a k tomuto nezdravému způsobu stravování strhávám i Romana, který už se přestal bránit.
 
Jak dlouho už jsi se nezahryzla do řízku :)? Předpokládám, že tě to ani neláká…

Do řízku už víc než čtvrt století! Neláká, ale poslední dobou tak dvakrát do roka pozřu tatarský biftek... z domácí svíčkové od souseda zemědělce. Je to sice neetické a se špatným vlivem na karmu,  ale vyrovnávám to tříděním odpadu, zimním dokrmováním srnek a venčením psa.
 
Momentálně v ČR dost frčí Raw a i vegetariánství či přímo veganství. Určitě je správný omezit takovou spotřebu masa co se rozjela… Čím vším doplňujete proteiny, které skrz maso přijímáme?

Tak radikální zase nejsme, já jsem na to příliš mlsná. Jako správní Francouzi jíme po kilech sýr, doma v Česku místo sýra domácí vajíčka, snídani si nedovedu představit bez jogurtu,občas se odměníme nějakou tou rybou, jíme luštěniny a na skalách ořechy od Penovců.
 
Co za výživové doplňky používáte?

Skoro žádné, občas kolagenová kůra, hořčík, béčko, kdysi dávno jsme po tréninku dávali gainer, teď se raději dobře najíme.
 
S vámi jsem před dekádama objevil cous cous :) Mňam!

Jasně, stálá součást jídelníčku! Hlavně s pořádnou dávkou harisy výborné zahřívadlo pro studené večery.



V ČR se roztrhl pytel se závodama. Ať už na obtížnost tak i v boulderech. Nezkusíš zase někdy nějaké?

Jo, až zorganizuješ Jurasic contest... a samozřejmě se taky zúčastníš :)
Hele! Ale to je teda DOST dobrej nápad :)))! To by mohlo klapnout kurňa :)!
 
A lezla jsi vlastně nějaké v zahraničí? A SP? A jak to šlo?

To už je fakt dávná minulost... jedno mistrovství Evropy -  v roce tuším 98... a první svěťák v Praze na Brumlovce...na obou jsem byla v semi, ale žádná velká sláva to nebyla. V té době jsem teprve začínala pořádně trénovat, moje maximum na skalách bylo 7c...Později, když už jsem na tom byla výkonnostně líp, jsem už skoro nezávodila, naše závodní sezóna se kryla s tou skalní ve Francii a na světáky mě už nikdo neposílal.
 
Jaký máš lezecký jízdní řád pro tento rok? Kdy a kam razíte a kde budete cca jak dlouho?

Vzhledem k vrtkavému počasí si nějaké přesné plány nedělám. Jarní Francie a Španělsko jsou jisté, výběr oblastí bude záležet na aktuálním stavu skal. Budeme mít doufám víc volna, tak bychom chtěli více cestovat. Rádi bychom se vrátili do Rodellaru a do Verdonu.
 
Co vlastně v letních měsících? Ve Francii a Špáňu to musí být pekelný! 

V létě na jihu nikdy nejsme... trénujeme doma, pokud počasí dovolí, lezeme na Slovensku. I Juru jsme už párkrát dali. Ale třeba v červnu nebo v září se dají i ve Francii potkat dobré podmínky. Ve Verdonu, v horách kolem Nice, v Savojsku nebo u Briancon. Seb s Katy hodně jezdí do Dolomit, my jsme to taky jednou zkusili - týden v kuse pršelo... ale plánujeme reprízu.
 
Prozraď kde bereš neustálou energii na lezecké výjezdy a lezení cest na skalách :).

To mi právě tu energii dává! Ve městě bych nepřežila.
 
Co vlastně více délky? Nebo zimní lezení?

Jediná moje vícedélka je Diagonale du Fou v Buoux :) Loni jsme bojovali ve sportovkách ve Verdonu a pokukovali po velkých stěnách. Roman prohlašoval, že mi koupí na narozeniny přilbu a už se jim nevyhnu... ale zatím nic. Já jsem v tom Verdonu nebyla žádný hrdina ani v těch sportovkách, zvláště na nástupech. Ale taková lidsky zajištěná vícedélka v pevné skále, proč ne? Třeba až budu starší:) A zimní lezení... v Lourmarin jsem si ho užila ažaž... ale pokud myslíš zasekávání cepínů, tak to ne, se skálou se musím mazlit rukama, ne do ní mlátit železem.
 
Pískovec?

Minimální zkušenost. Jednou jsem byla v srpnu v Labáku, bála jsem se pod prvním a v tom třicetistupňovém vedru mi to strašně jelo. Kdybychom to ale měli na písky blíž, nebo byli v Česku na tu správnou podmínku, určitě by se mi to líbilo.
 
Kdo jsou pro tebe vzory?

Přijde mi, že lezci většinou vzory nemají... Ani já ne, ale líbí se mi, jaký mají vztah k lezení třeba Florance Pinet, Nina Caprez nebo Martina Čufar.
 
Díky za pokec a ať se daří na co šáhneš :)!
Oliváč

Za skvělé fotky díky Pepemu. 

Nu a to by bylo. Pondělní rozhovor v jasném pondělí a ne alibisticky pár hodin před úterým :). Někdy to jde a někdy je to bitva o holej. Chystáme se na vás tak, že budete valit důlky z bulvy. Začínáme plnit sýpku a postupně to do vás pálit. Za dva měsíce to budou DVA roky co zde na boulder.cz sledujete pondělní rozhovory...Všechny jsou dohledatelný ZDE , ale to už většina z vás určitě ví. Za tu dobu se rozhovory do pondělního dne pěkně usadily a nyní se upgrejdovaly o fous výš a bude se na nich pracovat týmově. A to je posun a to se počítá. Platidlo za tento "mediální servis" je jasné...návštěva Bébesa. Vo tom žádná. A samozřejmě podpora BB eshopu. 
Takže tak :)
Mějte se a... držte se!

Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama