Nejnovější komentáře

Autor: Petra Lekorka10.08. 10:25
Autor: Martin Zikmund01.08. 08:43
Autor: Jan Antoš26.07. 23:30
Autor: Kateřina Pírková25.07. 13:03
Autor: Jan Antoš22.07. 12:49

BB - najdi si svou akci...

<Srpen '22>
poútstčtsone
 1 2 3 4 5 6 7
 8 91011121314
15161718192021
22232425262728
293031
     závod      promítání      koncert      přednáška      ostatní      párty      dětská akce      víc akcí

Boulder s.r.o
U Výstaviště 11, Praha 7
telefon: 605 700 816


Otevírací doba:

srpen 2022 zavřeno
otevíráme v září

 

Vstupné:

Dospělí
180 Kč

Děti
130 Kč

Kompletní ceník
Kontakt a mapa

Nutné přezuvky s sebou!
 
praha
foto

07.09.2015 08:48

Simča Ulmonová

foto

Sajmon je na boulder.cz :) Skvělé! Velká reportérka, kterou by bylo super víc dostat do bouldercézet dění. Její články na Lezci byly vždy moc prima a byla to rýl lezecká žurnalistika. Jak se má, jak se měla a co momentálně dělá se dozvíte v následujícím pokecu. Tak alou na něj...






Mám na tebe pálit klasiku? Jasně že jo :)!
Kolik ti je, výška,váha a bicák :)?

Počkej, nepamatuji se :), výška 155 cm, bicák zlověstně nabušený :)



Odkud jsi a kde momentálně bydlíš?
Původně pocházím z Nového Boru, a přes různá bydliště jako Ostrava, Adršpach, USA, Itálie, Dolní Žleb jsme se nakonec usadili kvůli lezení v Labáku v Děčíně... , prozatím :)

Kde pracuješ? Co studuješ :)?
Pracuju momentálně v HUDYsportu v marketingu, jsem správce HUDY stránek a starám se o obsah HUDY blogu. Takže online a prosezená židle u počítače a moje první už delší dobu stálá práce. Předtím to bylo především o vydělat a odjet, takže od výškovek po různé práce v baru – jako na Stodolní, psaní, uklízení, hlídání, vlastní podnikání atd..., abych měla čas na lezení. Vydělat a odjet. Bylo to řehole, ale stálo to za to.



Ty už taky lezeš pekelně dlouho, co :)? Kdy a kde jsi začínala?
Úplně navážno jsem začala v 16 letech, kdy jsem si sedla v zimě na kolo a jela v mínusech bouldrovat  za kamarády do mé domácí oblasti Svojkov. Byla jsem lapena. Předtím mě do skal nebo na lezecké tábory tahali od malička rodiče nebo spíš můj tatínek, který občas jezdil na výpravy s Joskou Rybičkou jako expediční doktor, ale zas tak moc mě to nebavilo.

S jakou partičkou? A jak ti to šlo?
Na prvních lezecké tábory jsem jezdila do chalupy pod Sloupský hrad, kde byla líheň talentů… Rado Ulman, Didi , Medvěd. Vedl nás náš významný horolezec Joska Rybička. Já jsem měla vedoucího právě Radka Ulmana. Doteď si myslím, že to byl náš největší lezecký talent a často na něj myslím. Hodně mě v lezení podporoval, okoukávala jsem jeho parádní techniku, ale jen ty pověstné vrata do publika mi nešly. Ťapala jsem za ním svojkovské prásky v bačkůrkách...
Pak jsem dlouho jezdila lézt na písek především do Tisé s Jirkou Slavíkem, s kterým jsem poprvé zažila, co to je neudržet lžičku v polívce po celodenním lezení. Skvělá škola. Prcek i Ryba mě brali i na moje první výškovky, abych si vydělala na první lezečky.



S tvojí výškou to je celoživotní bitva :). Teď už jsi silná jak divožena, ale na začátku tomu tak asi nebylo, ne? Jak jsi se lezecky a silově rozvíjela?
Když jsem začínala lézt nebyly umělé stěny, první byla v Turnově a pak bylo pár soukromých bouldrovek. Spíš se cvičilo na hrazdě a podomácky vyrobených balknách, a jezdilo se do lomu na Svojkov, ale podle mě, když je vůle, jde natrénovat a zesílit skoro všude... I na pidi stěnce. První takovou mi sestrojil na chodbě doma Ota Hruban.
Hned po maturitě jsem se odstěhovala do Adršpachu, kde jsem nastoupila do hospody. Dělali jsme do tří do rána, pak jsem ráno vstala, šla běhat, na Křížák dvě cesty a šup na šichtu. U Peteho na Hotelu byla malá stěnka, tam mě Jarda Hujíček poprvé ukázal nějaké cvičení, kolečka, francouzské shyby. Trénink mě baví, takže pak ta síla nějak sama přicházela. Pro malé lidi je ale základ shyb, skoky a hlavně silné tělo. Jedině tak můžeme nahradit chybějící centimetry. Tím se se vždycky řídila a podle toho cvičila a cvičím.



Na jaké umělé stěně jsi byla poprvé a jaké byly tvoje první skalní cesty?
Na první velké stěně v Turnově a první skalní cesty byly ty pískovcové, především v Adršpachu. Spousty na Křížáku, ve městě Zrzek, Cesta mořských vlků a tak. Znala jsem jenom písek, a bylo zvykem tahat – to ze mě někdy Jeník Pleticha šedivěl, když jsem nahazovala smyčky (teď už tak odvážná nejsem a ty cesty bych už znovu nelezla). Až později přišla Jura, Francie, Reve de Papilon – mé první 8a. To už jsem ale trénovala převážně na havířovské stěně pod vedením Zika Tomance, který mě také připravoval na závody.


Reve de Papilon

Hehe. Na Papilonech jsme se tenkrát potkali :) Super doba!
Máš s Bambusem parádní dcerku slečnu Madlu :). Společně už taky tvoříte pravěký pár :). Jak dlouho už spolu jste a jak se to s ním dá takhle dlouho vydržet :)?!
Ehme, to si ani nepamatuju, jak dlouho jsem spolu. Ptáci zpívali, les šuměl, lahváče cinkaly a od té doby jsme spolu a ptáci zpívají, les šumí a i ty lahváče pořád cinkají…



Bambus se stal horským vůdcem. Neláká / nelákalo tě to se stát vůdkyní?
No je fajn mít kancelář v přírodě, ale zároveň je to obrovská zodpovědnost za lidi. Vždyť já bych se svou váhou ani nevytáhla klienta z trhliny… A v těch uzlových technikách bych se taky ztratila. Pak mám jako správná ženská orientační nesmysl. Takže ne. Vůdkyní je jak máku a má to své odůvodnění. Člověk je také pořád z domu.



Objeli jste světa kraj. Byli jste v Americe a procestovali velkou část Evropy. Kdy jste v Americe byli a na jak douho?
V Americe jsme byli necelé tři roky. Převážnou dobu jsme trávili v Boulderu v Coloradu, což je víc evropský město než americké. Žije tam lezecká elita USA, jeden den bouldrujete nebo lezete po práci na Flagstaffu nebo lezete v Boulder Creeku a druhý den lyžujete v prašanu u Aspenu... Takový americký sen. Mezi tím jsme objeli oblasti v USA a nakoukli i do Mexica do Potrera Chica a okolních tajemných oblastí v horách.

Jak moc jsi tam lezla a jak moc pracovala?
Ze začátku to byl čistý lezecký trip, ten se pak změnil v regulérní 5 denní práci a víkend lezení. Dvakrát jsme pak byli na 3 měsíčním lezeckým tripu.

V kterých oblastech jste byli a kde to bylo nejlepší? Vy jste tam lezli jak s lanem, tak i bouldery, že jo?
Nejblíž jsme měli Rifle v Coloradu, který poprvé nenávidíte. Nejlehčí cesty jsou ojeté a je to zvláštní lezení po kostkách, fintové, hodně si lezení člověk musí vymýšlet. Ale jsou tam převáženě těžké cesty, a tam už se láme chleba a elegance. Když jsem do toho vplula, tak jsem Rifle milovala a považuju ho za nejzajímavější lezení, co jsem zatím okusila. Patičky, fintičky, kroutička. Těch dalších oblastí jsme objeli mrtě. Krásné v poušti nebo naopak v horách. Úžasné je Enchanted Tower v NM. Zalezli jsem v Red River George, které je po čase lehce monotónní. A na zimu jsme jezdili bouldrovat do Bishopu a Hueco Tanks.


Rifle foto: Pepe

Co tvoje angličtina? Když jsi tam vyjela, tak jaká byla a jaká je nyní?
Angličtinu jsem měla školní, a když jsem odjížděla z USA tak se mi už někdy v angličtině zdály i sny. To se říká, že je už dobré… Ovšem nyní to zase ztrácím - bohužel. Angličtina mi moc chybí.

Vylezla jsi tam jak těžký boulder, tak i cesty s lanem. Co přesně a jak by jsi porovnala jejich klasifikaci s evropskou?
Bylo to oblast od oblasti, jako u nás. Ta „labácká klasa“ je oproti jiným pískovcovým oblastem taky jinde. Rifle byl tvrdý, tam málokdo něco vylezl onsight – špatně čitelné lezení, ale i tam se cesty časem některé shodily. Třebas moje první 8b, padlo v Rifle na 8a+ a některé 8a+, co jsem tam dala, zas mělo spíš blíž k tomu 8b. V Redu je zase král ten, kdo má vytrvalost a s obtížností se jen zmenšují lišty. Jsem vytrvalec od přírody, a tak jsem tam vylezla své nejtěžší osighty – pár 7c+. V Bishopu jsem vylezla v roce 2001 své první 7C+ Slowdance. Když to srovnám k evropským, tak to bylo těžký, hlavně brutálně bolavý, takový masochismus ve spárkách a klasu nikdo zatím neshodil. Jako každé oblasti, ať už tady nebo tam, mají své softy a hardy. Hraje roli výška lezce, každému sedí něco jiného atd... Cestu si hodnotíme pro sebe a to věčné shazování je zbytečné. Přeci lezec s 180 cm neleze cestu stejně jako lezec s 155 cm, jen tím toho prcka zarmoutí, protože ten se tam oproti němu jo nadřel...


Slowdance Bishop

Nějakou veselou historku z poza louže?
Je jich mrtě. Pořád se něco dělo a začátky tam nebyly rozhodně lehké... Bydlení v X lidech, těžká práce, ale zkušenost… Tak třebas tato. Myla jsem s Mexikáncema nádobí, byla to veselá parta až do té doby než jsem ve hře jednomu prskla do obličeje slánkou vodu. Druhý den se se mnou nebavila celá kuchyň. Prý toto si žena v Mexiku nesmí dovolit. Musela jsem všechny svolat a před všemi se omluvit. Trochu „mačisti“ no, ale nakonec mě jeden požádal o ruku a chtěl si mě odvést do chýše :).

Vy jste tam byli ve větší partě. Kdo tam všechno ještě byl? Tuším, že Gendovci...?
Hodně nám ze začátku pomohli kamarádi z Ostravy Bárovi – bez těch by tam byl start hodně těžký. Gendíci pak po čase za námi dojeli z Chicaga.

Napadlo vás tam zůstat?
Ne, těšili jsem se na kamarády, naše lesy, písky...

No a zpátky do Evropy...Máš proježděnou Francii a v Itálii jsi taky jako doma. Bambus tam i hodně maká. Co je tvoje top oblast?
Určitě domácí písky a pak St. Legér. Konečně zajímavé lezení. Každý sektor je jiný, cesty jsou zajímavé a úžasné místo. Ani španělské oblasti mě zatím tak neoslovily.



V St. Leger jsme tě viděli bombit „Brežněva“. Hustý jaký varianty si musíš vymyslet, abys dohnala výškový hendikep :). Ty cesty si normálně piš pak za víc...
Tak to rozhodně, ale zas malí si víc zalezou :). Abrege Nief byl parádní, ale v Legér je každá cesta skvost. V převislém lezení prcek většinou délku ještě dokáže ošálit nějakým mezi chytem, chce to sílu, ale v kolmičkách, kde jsou chyty a stupy daný, je to někdy neřešitelné. To je i problém na písku, kde prvovýstupci nepočítají s takovým prckem a několikrát se mi stalo, že mě pod kruhem nebo nýtem zachraňovali... Nebyla jsem schopna ho cvaknout. Proto se nestydím, si někdy dát nejdřív na písku cestu na druhým, vyzkoušet cvakání a pak se do toho pustit na prvním. Jsem máma a nablbla jsem se už dost. I když jsem někdy zklamaná, že tolik nelezu na písku na prvním, jak bych chtěla, ale tak to je... I tak je to lezení fajn.

Byla někde tvoje výška výhodou?
Počkej, no nevím, i horní skříňky v kuchyni mám devadesátky a musím na ně lézt s žebřem... Bambus asi chce, abych pořád trénovala...

Jakých cest si nejvíce ceníš? Vzhledem k době, obtížnosti...
Spousty cest na písku, ale už třebas od VII, kdy je ten zážitek lezení tak nějak komplexnější a samo si je pamatuji mnohem víc než spousty cest na vápně. Člověk se v nich nakoukne za roh sebe a o to jde ne? Mám ráda, ale i sportovky na vápně, pěkně se fyzicky vybouřit. Na vápně už zmíněné výše a pak všech, do kterých jsem dala maximum a třebas jsem nevěřila, že je vylezu. Při přelezu si říkáš, udělám krok, udělám krok a jde to, zkoušíš a objevuješ, co tam ještě máš... Zážitek byl pro mě přelez Raku 8a+ v Legér, kdy jsem na třetí pokus vylezla s řevem a vynechanými expreskami až k řetězu. Člověk je v transu a byl i jistič. Gendis mě u řetězu pořád povzbuzoval a nechtěl mě dobrat...


Očistec foto: P. Žofka

Na písek to máš kousek a taky tam jezdíš. Skurutí běh je na holku a ještě prťavou :) dost dobrej počin. Zatím ti uniká Šílený tanec...Budeš ho letos zkoušet?
Tak zrovna Skurůta jsem vylezla celkem rychle, na 6 pokus, a na písku mě spíš potrápilo spousta jiných X nebo dokonce IXc nebo i vlastně spousta VIII :) Kluci kolikrát dodělají cestu a už hlásí „ něco pro tebe“, tak už vím, že kvůli mé výšce si z VIII holt udělám X :) Tanec och, to nevím... To bylo na spadnutí, ale nyní jsem s ním v rozvodovém řízení.

Písek je ale vůbec jiná disciplína. Co spáry, komíny a podobné vylomeniny? Máš to ráda?
Jo, jo, to je krása ne. Teď jsem zrovna orvaná jak samice. Bolí mě prst a na spáry a klasiky byla ideální volba, ale lezu je většinou na druhém konci za našim kamarádem Vladimírkem. Ráda nasávám příběhy cest a především v Adršpachu jsou hodně hluboké. Mám k těmto lezcům úctu. Je to čisté lezení. Je to jiné a vždy se na to těším.

Vyjmenuj pro tebe top pět pískovcových oblastí.
Adršpach, Labák, Teplice, Svojkov, -Sloup :)

Lezení se věnuješ už dlouho a bohužel jsi si prošla celou řadou zranění...Především prsty...bylo ještě něco dalšího?
Pháááááá. Tak pozor, mám to jmenovat? Ne tak jasně jsem pověstná úrazy prsů, ale měla jsem vlastně zraněné jen dva. Jeden teda pořádně, kdy mi praskly tři poutka naráz. Rána jak z děla. Majzlík dole nevěděl, odkud to vyšlo :) Prst do sekundy nabral dvojnásobný objem a byl celý fialový.  Na ambulanci mi dali sádru, otok, neotok a pak jsem s tím fungovala a dokonce vylezla spousty těžkých cest, i Brežněva, ještě čtyři roky. Pak mi prasklo něco v kotníku a tak Fíla Hebelka – konečně doktor z hor, který zná lezce, jejich potřeby a nároky, mi to říznul naráz. U prstu mi udělal plastiku dvou poutek, ale bohužel už jsem za ty roky měla takovou tětivu, že se mi jedno zase fest vytahalo. Prst mám mírně jalový a standardně bolavý. No a pak mi prasklo poutko na vedlejším a nyní bojuji s lupavým prstem… Jak mě Filip řezal zde. Pak nějaké kotníky, rameno, lokty – provozní věci...



Zpětně dokážeš říct zda se tomu dalo nějak předejít. Kompenzace? Postupná zátěž?

Asi určitě. Mladým bych měla kázat, jak odpočívat, jíst vyváženou stravu, poslouchat své tělo atd..., ale já rozum nedostala doteď, takže asi toho kázání nechám... Vášeň je vášeň.

Ty urázy se staly během lezení? Blbej pocit, co?
Vždy při lezení a vlastně ten první trojitý byl první den v Ceuse, v rozlézací cestě, ve které byl dlouhý krok a protože se nerada pouštím, tak jsem vzala mezichyt malou dírku... Byla zima atd... a rup.

Jak probíhala léčba a následná terapie?
Dlouhá cesta, půl roku a dlouho pak záněty... Jela jsem do Leger, kde jsem předtím lezla 8a+, 8b a zase začínala na 6b. Ale musím říct, že to vlastně byly opět nejhezčí lezecký dny. Pomalu jsem nabývala svou ztracenou sílu, učila se prstu věřit a lezení bylo zase čisté, radostné… Na to někdy při té honbě za čísly už zapomínáme. Ty pauzy a návraty jsou potřeba, a ač se to může zdát divné, užívám si je.



Kolik měsíců (let?) bez lezení..?

Půl roku po několikačetné ruptuře poutka.

Jak to máš nyní? Je už vše oká?
Viz výše. Prst není tak silný, trochu pokulhává mechanika v prstu a bolí mě kloub a některé úchopy. Přidružila se vedlejší potvora, kterou teď řeším víc.

Poodklop tvůj trénink? Kolikrát týdně, kde a s kým?
Je Olivko, ptáš se zaměstnané mámy, takže asi takto. Jednou týdně mezi kastroly a úkoly pobíhám ke kampusu a balkně a jednou týdně dám stěnku. Snažím se běhat. Někdy do práce a hlavně protahovat ztuhlé tělo od compu. Vždy jsme dávala přednost tréninku na malých stěnkách – je tam na trénink klid a kdo se má na velkých stěnách dívat na ty sebevrahy. Silově vytrvalostní kolečka a bouldry.  Záleželo, na co jsem trénovala. Nyní dvě zimy bouldruju hodně jen venku a doplňuju silově vytrvalostní trénink o 30-40 krocích. Bohužel v Děčíně není momentálně stěnka – snad brzy napravíme a jezdíme do Ústí. To časově dám opravdu jen jednou týdně. Když jsem závodila a trénovala na určité cesty, trénink jsem měla dvoufázový.

Shybuješ, visíš? Systém?
Jedu odjakživa shyby po minutě – 15 až 20 minut. Fixace francouzské shyby, campus + CORE, visy na lištách, což mě dost s prstem bolí, tak už opatrně.

Máš dceru Madlu a určitě holky bude zajímat jak jsi (ne) lezla během těhotenství a kdy a jak jsi se vrátila po porodu k lezení?
K lezení jsem se vrátila po porodu hodně pozdě a v těhotenství jsem nelezla – neměla jsem hladký průběh. Madu byla náročné miminko, takže když jsem se po probdělé noci vypotácela pod skálu, tak jsem byla schopná dát jen jednu cestu. A ty kila navíc a rozestup břišní stěny... Ale ani mi to nevadilo. Měla jsem a mám doma poklad a ten jsme moc chtěli a i přístup k lezení se mi tím změnil. Nedaří se, nevadí, svět se nezboří, doma mám kočku, která je pro nás obr štěstí.
Docela mě baví řeči lidí, kteří přisuzují úspěch maminek lezkyň na skalách hormonům a času na mateřské. To je dost vtipný. Není to nic jiného než tvrdě vydřené a zasloužené. Čas je to, co fakt maminky lezkyně nemají – pokud tedy nefunguje babička na větší úvazek a partner. Zas na druhou stranu se s časem konečně naučíte hodně efektivně zacházet a vážit si každého vylezeného metru.




Porod byl v pohodě nebo to byl porod :)?
Tvoje porodnice síly je procházka růžovým sadem kámo.

Může být vlastně porod v pohodě bez porodu :)?
Vo co go, vo co go? Mám asi málo vína...
Ale nic. Jen si tady tak furatuju...:)

Bude ještě malý Bambátko :)?

Jsme šťastný za to, co máme.

Lezete s Madlou?
Ta pobyt ve skalách nesnáší. Její oblíbené heslo je: „ Cokoli, hlavně, jak nebudu zavřená ve skalách“ nebo „ už to vylez mámo, ať můžeme jít“. Nedivím se ji, má už jiné zájmy, než sedět pod skalou. Když jsou kamarádky, tak to je ok, ale pokud je sama, tak se s Tomem raději střídáme a jde lézt jen jeden z nás... Ráno losujeme :). Sirky připravuju já a jako první tahám.


Madla v šest ráno na nočníku v Seynes

Mě se nejvíc líbilo jak s náma byla na prvním lezeckým táboře a lezla jak o život a byla dost šikovná. Vy jste mi právě říkali, že moc neleze a ať ji kdyžtak moc nenutíme :). Tak jsem se jí ptal jaktože s váma tolik neleze a ona na to: “Oni mi naši nikdy nevezmou sebou sedák :))!!“
Tak jak teď :)? Už jí ho berete?

Tak to jako bereme. Minimálně houpání se vždy jako zábava osvědčila. Ale je šikovná viď… Třebas jí to začne bavit a bude brát maminku do skal.
Šikovná je dost...Chce to nechat uzrát.

Jak jste zvládali nebo nyní zvládáte rodinkaření ve skalách?

Když je banda dětí, tak je to v pohodě. Kdysi jsme hodně dělali to, že na zájezdech, vždy maminky jeden den hlídaly a druhý den tatínkové. Náhodou super model a byli jsme spokojení všici.

No ale teď už je Madla jednotka a není s ní skoro žádná práce. Nejlepší věk. Až na tu školu co? Nedá se už nyní vyjet kdykoliv se člověku zlíbí...Nebo vytáhnete ji občas ze školy?
Neděláme to. Možná jen občas na týden a vlastně ani není už takový čas. Syslím dovolenou na Madu prázdniny.

Lákají tě hory?  Bambus se tam dost pohybuje a byl i na pár expedicích. Co ty a vícedélky? Nebo co je vlastně tvoje nej disciplína? Lano, boulder? A jakej styl, charakter skály?
A bude to ještě někdo číst... Už mi taky dochází víno... Nebuj nic a per to do nás :)! Velký stěny a zima mě moc zatím nechytly, ale Toma úplně chápu. Utéct z přeplněných lezeckých oblastí do panenských stěn je krása. Ale nějak mě ty hory děsí. I když skialpy mě chytly. Takže pořadí je u měla lano, bouldry... Stále častěji a to jde asi s věkem a nemyslím si, že s fyzickou zdatností, se mi libí víc techničtější cesty, kde člověk ladí, hraje si se skálou, přemýšlí, trochu se vybojí.  Objevuje to, co ještě v lezení neobjevil a prožije emoce, které vás posunou zase o kousek dál.


Prima de Luxe Jura


Probila jsi se k desítkám. To je prostě paráda. Máš v Juře nějakou desinu, která by mohla jít?
Co pořád máte s Jurou Juro? Protože Jura je Jura, ne? :) V Juře už mám okolo těch 10- dost vyzobáno – nebo takové ty známější a obávám se, že na těžší už nemám a především na ně nemám už prsty. Pak taky Krkavka je nejvíc :) Mě stejně více vždy oslovovaly cesty francouzského typu. Mám raději pořádný rozpřah alá Abrege Nief nebo rádi objíždíme italské oblasti v okolí Arca, ne Masna, ale třebas Cavedine atd..., tam to tak rychle do deníčku nepadá, ale krasavice...

Desetpluska už je těžší o pouhé znaménko, ale přitom v reálu je to skok jako hrom. Zkoušela jsi nějakou?|
Ne, nezkoušela nikdy. Asi kdybych měla nějakou na dosah, tak ano, ale když někam jedu na výjezd, je tam tolik pěkných cest, že by mě to vlastně ani nenapadlo strávit v nějaké takovou dobu. Nejdéle jsem byla na zájezdě v Abregenief – pět dní. A pak, co si budu nalhávat, na takové cesty potřebuješ čas na trénink, přípravu... Leda přijet a hned to poslat a na to nemám a nikdy jsem neměla. Jsem i typ lezce, který se rád k obtížnosti postupně proleze a ne vynechá klasu a hned hupsne do kotle. Myslím si, že to lezce nikam neposouvá.



Jak moc jsou pro tebe čísla důležitá?
Ale jo, čísla mi značí, jak se zlepšuju, k čemu jinému by byly. Ale jak si zmínil výše s mou výškou jsou dost realitivní a musela bych polovinu cest překlasifikovat. Tak mám svou vlastní klasu... Ale fakt už mě jako kluci neštvěte s těmi řečmi, že to bylo lehký přeci :)

Co je pro tebe největší lezecký motor?
Lezení je pro mě život, jinak to neumím, jinak to nechci.

Co říkáš na současnou ženskou světovou špičku? Diktuje ji mladičká Ashima :).
Jíro, toto jde už tak nějak mimo mě. Z lezení se stává čistě sport, závody připomínají gymnastiku a mlaďáci ve světě jedou neskutečným tempem kupředu. To je vývoj, tak to má být. Můžu jen obdivně vzdychat a vzdychám. Ale pořád si přeju, ať se z lezení neztrácí ten duch, životní styl, ať mají pokoru a není to jen o sportu... Myslím si, že když budou lidi vzhlížet k Adamovi, tak to bude ok. To je příkladný lezec se super přístupem. V poslední době mě fakt nadchla přístupem i Nina Caprez. Na velké stěny jsem neměla nikdy odvahu, jsem posera.

A co ta naše česká ženská scéna. Bára Stránská nahodila v tý době desetplus Ghetoblástra a pak dlouho trvalo než se někdo další z holek probil na béplus. Stalo se a nyní vládne pouze Editka s osmcejdem. Ale moc holek co bylo desítky nemáme...Čím myslíš, že to je?
Jako upřímně, toto moc nechápu. V dnešní době mají dívky, ženy skvělé podmínky. Asi nemají ten správný zápal? Ale třebas to přijde. Doufám v to.

No ale rýsujou se mladý holky (Eliška A., Lenka S.) a určitě někde jsou další super talenty. Víš o někom ve svém okolí?
Eliška je výborná. Nikdo jí do toho netlačí. Jde to z ní. Moc jí fandím. V mém okolí bohužel nevím, u nás nikdo není...

Mlaďoši, ale nabírají na kvalitě a to co předvádí Honza Vopat nebo Ojá Mázl nebo Superman Jakub Konečný bude těžkej diktát za pár let...Jedna generace mi ale přijde, že tak trochu v ČR zaspala...Ale blýská se :)
Určitě to bude pecka.

Co bys mlaďochům vzkázala :)?
Nezapomínat na pokoru, a když přijdete do skal, tak alespoň pozdravte :).

Psala jsi super rozhovory na Lezci a přestala. Pak chvíli na vlastních stránkách a nyní kopeš za Hudy obsah na jejich stránkách. Jak tě reporty o lezení baví?
Nyní reporty o lezení už nějakou dobu nepíšu. V práci dělám úplně něco jiného. Vlastně mě to pak přišlo dost jednotvárný. Jen čísla bez nějakého příběhu. Moc se toho člověk nedozvěděl. Rozhovory se ale daly rozpitvat. To bylo fajn.

Chtěla by jsi se tím i víc živit?
Proč ne, to bych si přála, být v terénu, ale to nejde.

Ideální lezecký den?
Káva, pokec a lezení, pivo U Kosti nebo v Kalírně a večerní divoký tanec ve Stodole, koupačka na písáku.
No takhle to bylo nějak nedávno :) Co si tak matně vzpomínám...:)

Plány na letošní rok?
Ty jsem si vlastně už splnila. Chtěla jsem vylézt 7Cečka na bouldrech, některé VIII na které jsem neměla odvahu, X na písku a 8a+ sportovky. Takže už se hodím do klidu... I když ještě bych chtěla 7C+, Xb a 8a+ :)


foto: Šaulík

Plány na příští rok? Životní a lezecké?
Hlavně lézt, cokoliv a kdekoliv a mít na lezení čas a hlavně abychom byli celá roďka zdravá.

Lezecké vzor?
Jasně, že mám, spíš obdivuji, souzním, ale žádné zahraniční jména ze mě nedostaneš… Můj Tom za jeho bravůrní techniku a klid – trochu mě teda pořád vytáčí s řečmi, když mě vidí zmítat na balkně, co tam dělám a pak mě přeleze, je to talent. Pak bezesporu Jíťa a Luba, Hudy, Pilkyn, Prcas, Andrej Chrasťa, Kubrt, Sedloň, Fazol, Benešák, Tomajda, Dlabis, Foxik je průkopník v bouldrech a furt do toho šlape a další, spousty lezců z Adršpachu, jako Gomi, kteří v sobě mají tichou sílu a pak je vidíš, jak si solují nějakou spárečku... A vlastně mě inspirují i lezci, kteří ani nelezou těžké věci, ale prostě do toho jdou se zápalem. Je to v nich, ta radost, lezecké srdce a ani o tom nepotřebují mluvit...

Koho by jsi doporučila na další rozhovor?
No Bambuse přeci.
Jojo :). Když on se bude hrozně zmítat... A nechtěla by jsi ho pro boulder.cz vyzpovídat :)?
Třebas ho přemluvím, když mu nakoupím nějaké lahváče značky Plzeň :).
Tak to na ně přispěju :)

Pozdravuj Madlu a Bambuse a díky za pokec :)!
Oliváč

A ještě jako bonus pár videí:
 


Tadydádydááá. Rozhovor over. Simču chci do týmu :)! Třeba se to časem povede a BB nebo BBshop zesílí natolik, že si bude moct dovolit profi reportéra. Anebo zpoplatíme obsah a budete si reportéra platit vy. To není zase až tak anrýl myšlenka...Každej dá na rok stovku, dvě a rázem je na začátek profi týmu...Ale všechno má svá ale.
Momentálně ovšem přichází podmínka a moc doufám v to, že zase pro změnu nebude pořád pršet. Písky jsou parádně proschnutý a byla by škoda, aby to zateklo když by se konečně dalo pořádně poplazit a zanadávat. Těžký život lezce. Nejsem si jistej zda nějaký jiný sport má takovou nálož výmluv a omluv :).
Tak si držme palce ať si ty naše radosti venku užijeme co nejvíce.
Mějte se, držte se :)

 
Přidat komentář
Autor:  Pro vložení komentáře je nutné být přihlášen
Text:  

reklama